www.solen.cz | www.dermatologiepropraxi.cz | ISSN 1802 2960 | Ročník 20 | 2026 Dermatologie pro praxi 20261 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Chronický ekzém rukou a jeho léčba v dermatologické praxi Dermatovenerologická specifika péče o transgender pacienty Přímá imunofluorescence v dermatologii a dermatopatologii MEZIOBOROVÉ PŘEHLEDY Vitaminy – fyziologické funkce a projevy nedostatku na kůži SDĚLENÍ Z PRAXE Problematika klinické diagnostiky scabies aneb Proč nám nefunguje antiskabiezní léčba? Morbus Favre-Racouchot úspěšný léčený lokálním retinoidem a manuálními expresemi Arteficiální dermatitida Idová reakce po impetiginizované kontaktní dermatitidě www.dermatologiepropraxi.cz
www.solen.cz V našich časopisech jsme vydali 18 260 odborných článků Při on-line vzdělávání jsme zaregistrovali 40 458 lékařů Čtvrtstoletí zkušeností se vzděláváním lékařů Uspořádali jsme 1 255 kongresů a seminářů Weby našich časopisů mají měsíčně více než milion zobrazení. Spustili jsme podcastové AI-dialogy ŘEKLI O NÁS Řekli o nás… Podívejte se na krátká videa se zkušenostmi těch, kteří s námi spolupracují od samého začátku AI
www.dermatologiepropraxi.cz DERMATOLOGIE PRO PRAXI 3 SLOVO ÚVODEM Výzvy dermatovenerologie Výzvy dermatovenerologie Dermatovenerologie je jedním z mnoha medicínských oborů. Má zcela jistě svá specifika jako každý další obor. Kůže je největším orgánem lidského těla a vytváří hranici mezi vnitřním a vnějším prostředím. Je také do určité míry zrcadlem našeho organismu, jeho zdravotního stavu a indikátorem řady různých vnitřních nemocí. Kožní onemocnění výrazným způsobem ovlivňují kvalitu života, zatímco venerická onemocnění mohou vykázat vážné konsekvence pro zdraví nejen jedince, ale i celé společnosti. Dermatovenerologie se v současnosti rozvinula do celé řady subspecializací včetně dermatoonkologie, imunologie, korektivní a estetické dermatologie i běžné dermatochirurgie. To dává i možnosti ve výzkumném úsilí zabývajícím se etiopatogenezí řady kožních onemocnění, ale především nové možnosti ve vývoji inovativních, efektivních a bezpečných léčivých přípravků. Tzv. biologická terapie znamenala zásadní zlom v ovlivnění průběhu celé řady kožních onemocnění i vlivu na rozvoj, v mnoha případech, závažných komorbidit. V otázce diagnostiky došlo také k pokroku. Dnes běžně dostupné dermatoskopické vyšetření umožnilo lepší diagnostiku nejen melanocytárních útvarů, ale i řady jiných kožních změn. Rozšíření portfolia laserové techniky umožnilo celou řadu estetických i klasických chirurgických zákroků. Osvětové akce pořádané dermatovenerology, jak např. v oblasti prevence vývoje nádorových onemocnění kůže, tak na poli boje proti šíření pohlavních nákaz, přinesly pozitivní výsledky. Zcela jistě nelze nezmínit úžasné pokroky v oblasti molekulární biologie v dermatologii i celé medicíně. Výzkum lidského genomu a řady kožních klinických jednotek vykazuje možnost vzniku na míru cílených terapeutických postupů. I do dermatologie stále více a více proniká digitální prostředí. Jde o telemedicínské technologie (udržení diagnostické kvality a dostupnosti), různé mobilní aplikace a stále významnější dopad AI. Rovnováha mezi příslibem AI v diagnostice s posouzením etickým i analýzou nákladové efektivity bude jistě prioritní. Tyto změny mohou v řadě věcí hrát zcela nové a zásadní role, jejich správné užití však bude třeba v průběhu času a vývoje zkušeností modifikovat (role očekávání pacientů v procesech virtuální lékařské péče a metod digitální komunikace, připomenutí, že technologie sama o sobě nemusí přinést řešení apod.). Počet pacientů s nově vzniklými kožními nemocemi vzrůstá. Nejde pouze o klasická kožní onemocnění, změnu životního stylu a nové technologické postupy, které mohou hrát roli v indukci kožních změn. Důležitým faktorem je i zvyšující se věk populace. Některá kožní onemocnění (např. nádorová) vykazují rostoucí prevalenci s věkem. Prevence v této věkové kategorii bude tedy důležitým strategickým faktorem v zachování zdraví populace. To vše znamená zajištění přiměřené, vhodné péče na základě posledních poznatků. Narůstají počty vyžádaných dermatologických vyšetření, udržení kvality dermatologické péče je ovšem stále obtížnější, protože kvalitní zpracování všech informací pacienta od anamnézy přes fyzikální vyšetření s popisem lokálního nálezu a dermatoskopickým vyšetřením je naprosto nezbytné ke stanovení správné diagnózy, samozřejmě ale zabere určitý čas. Roli hraje růst prevalence chronických kožních onemocnění a omezené zdroje financování. Pokroky v užití nových technologií se již prezentují v diagnostické, ale i terapeutické oblasti. Markantní pokrok byl již zaznamenán u závažných dermatóz při užití biologické terapie. Stárnutí populace se promítá i do zajištění dostupné péče v medicíně, a to nejen v oblasti dermatovenerologie. Již dnes vykazuje spádová primární dermatologická péče problémy v zajištění časného vyšetření kožních nemocných. Výrazný posun nastal i ve vzdělávacím procesu mladých lékařů. Motivace mladých kolegů byla, je a bude náročným, nicméně potřebným úkolem. Za podpory odborné společnosti a sponzorů bude třeba stále posilovat aktivní přednáškovou a publikační činnost dermatovenerologů a hledání možností zahraniční spolupráce formou grantů, výzkumných či pedagogických pobytů. Zvyšuje se obtížnost v atraktivitě a v udržení špičkových medicínských talentů na kompetitivním zdravotnickém trhu. Mezi lékaři se objevuje i syndrom vyhoření, a to i na poli dermatologie, která byla léta vnímána jako jedna z nejoblíbenějších speciaizací. Budoucnost dermatovenerologie je důležitá nejen pro zdraví jednotlivců, ale také pro celou společnost. Zdravá pokožka a prevence pohlavních chorob jsou klíčové pro udržení dobrého zdravotního stavu populace. Dermatovenerologie má tedy velký význam a její budoucnost je plná naděje. Signifikantní úlohu v zajištění dalšího rozvoje oboru hrají samozřejmě i ekonomické faktory. Pozorujeme růst cen zdravotnických zařízení (zvl. laserová medicína), v řadě případů i omezení úhrady lékařské péče a stanovení limitů. Pokroky v terapii závažných a chronických kožních onemocnění znamenají nejen výrazné zlepšení kožního nálezu a prevenci vývoje řady komorbidit, rozhodujícím způsobem ale ovlivňují i kvalitu života pacientů. Mělo by tedy dojít k zásadním změnám, které by přinesly jistotu efektivního doručení inovativních diagnostických i terapeutických postupů našim pacientům. doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc. Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN a LF UK Hradec Králové
Mezioborový program přinesl inspiraci a nové podněty Tradičně oblíbený blok kazuistik přinesl řadu zajímavých případů – úvod patřil garantce dětských kazuistik MUDr. Elišce Dorčákové. Blok zaměřený na multioborovou spolupráci dermatologů a revmatologů přinesl řadu podnětů a otevřel prostor pro inspirativní diskuzi. Čas přestávek patřil přátelským setkáním i neformálním diskuzím nad programem. Poslední blok kazuistik přinesl témata jako akrální névy, erythema nodosum, ale i poštípání exotickým hmyzem při pobytu v zahraničí. Pohled do zaplněného sálu, kde účastníci po celou dobu konference živě diskutovali nad prezentovanými tématy. Posluchače na úvod přivítal odborný garant akce primář MUDr. Jiří Horažďovský, Ph.D., z Kožního oddělení místní nemocnice. Základní informace o akci Termín: 19. 2. 2026 Místo konání: Clarion Congress Hotel České Budějovice Odborný garant konference: prim. MUDr. Jiří Horažďovský, Ph.D. Počet účastníků: 60 Akci podpořilo 14 partnerů. Odborný program ❱ Multioborová spolupráce dermatologie – revmatolologie ❱ Terapeutické aktuality I ❱ Multioborová spolupráce dermatologie – gastroenterologie ❱ Kazuistiky z dětské dermatovenerologie ❱ Terapeutické aktuality II se zaměřením na léčbu psoriázy, HS, atopické dermatitidy a kopřivky ❱ Kazuistiky mladých dermatologů Nemocnice České Budějovice konference Dermatologie pro praxi 19. 2. 2026 ČESKÉ BUDĚJOVICE 2. Děkujeme všem partnerům za spoluúčast na realizaci Konference. HLAVNÍ PARTNEŘI Sledujte programy ostatních odborných akcí na www.solen.cz
OBSAH SLOVO ÚVODEM 3 doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc. Výzvy dermatovenerologie PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY 6 MUDr. Linda Vavříková, MUDr. Martin Tichý, Ph.D. Chronický ekzém rukou a jeho léčba v dermatologické praxi 11 MUDr. Kevin Machů Dermatovenerologická specifika péče o transgender pacienty 15 MUDr. Miroslav Důra, Ph.D. Přímá imunofluorescence v dermatologii a dermatopatologii MEZIOBOROVÉ PŘEHLEDY 20 PharmDr. Bc. Hana Kotolová, Ph.D., PharmDr. Veronika Krupicová, PharmDr. Tomáš Hammer, Ph.D., PharmDr. Martina Nováková Vitaminy – fyziologické funkce a projevy nedostatku na kůži SDĚLENÍ Z PRAXE 26 MUDr. Paulína Cabalová Problematika klinické diagnostiky scabies aneb Proč nám nefunguje antiskabiezní léčba? 30 MUDr. Barbara Pásztorová, MUDr. Zuzana Nevoralová Morbus Favre-Racouchot úspěšně léčený lokálním retinoidem a manuálními expresemi 33 MUDr. Blanka Pinková, Ph.D. Arteficiální dermatitida 36 MUDr. Anna Hrazdírová Idová reakce po impetiginizované kontaktní dermatitidě JEDNA TOBOLKA JEDNOU MĚSÍČNĚ ŘEŠENÍ PRO MNOHO PACIENTŮ1,3 O KROK NAPŘED V LÉČBĚ I PREVENCI1 NEDOSTATKU VITAMINU D JEDNODUCHÉ DÁVKOVÁNÍ1 RYCHLEJŠÍ EFEKT1,2 ÚČINNÁ LÉČBA1,2 Indikace přípravku Uperold®:1 • Léčba deficience vitaminu D (tj. hladina 25(OH)D < 25 nmol/l) u dospělých. • Prevence deficience vitaminu D u dospělých s identifikovanými riziky, jako jsou pacienti s malabsorpčním syndromem, chronickým onemocněním ledvin, minerální a kostní poruchou (CKD-MBD) nebo jinými identifikovanými riziky. • Jako adjuvans ke specifické léčbě osteoporózy u pacientů s deficiencí vitaminu D nebo s rizikem deficience vitaminu D. Zkrácená informace o přípravku Uperold® Složení: Kalcifediol 255 mikrogramů v 1 měkké tobolce. Indikace: Léčba deficience vitaminu D (tj. hladina 25(OH)D < 25 nmol/l) u dospělých. Prevence deficience vitaminu D u dospělých s identifikovanými riziky, jako jsou pacienti s malabsorpčním syndromem, chronickým onemocněním ledvin, minerální a kostní poruchou (CKD-MBD) nebo jinými identifikovanými riziky. Jako adjuvans ke specifické léčbě osteoporózy u pacientů s deficiencí vitaminu D nebo s rizikem deficience vitaminu D. Dávkování: Jedna tobolka jednou měsíčně. U některých pacientů mohou být nutné vyšší dávky, maximálně 1 tobolka týdně. Kontraindikace: Hypersenzitivita na složky přípravku, hyperkalcemie (sérový vápník > 2,6 mmol/l) nebo hyperkalciurie, kalciová litiáza, hypervitaminóza D. Upozornění: Je nutný odpovídající příjem vápníku v potravě. Pro kontrolu terapeutických účinků proto mají být kromě 25(OH)D monitorovány následující parametry: sérový vápník, fosfor a alkalická fosfatáza a také vápník a fosfor v moči za 24 hodin. U poruchy funkce ledvin, srdečního selhání, sarkoidózy, tuberkulózy nebo jiného granulomatózního onemocnění podávat s opatrností a monitorovat – viz plné znění Souhrnu údajů o přípravku (SPC). Kalcifediol může interferovat se stanovením cholesterolu a vést k falešnému zvýšení cholesterolu v séru. Neužívat během těhotenství a při kojení. Symptomy a léčba předávkování viz plné znění SPC. Interakce: Fenytoin, fenobarbital, primidon a další induktory enzymů; srdeční glykosidy; léky, které snižují absorpci kalcifediolu, jako je kolestyramin, kolestipol nebo orlistat; parafin a minerální olej; thiazidová diuretika; některá antibiotika, jako je penicilin, neomycin a chloramfenikol; látky vázající fosfáty, jako jsou soli hořčíku; verapamil, vitamin D; doplňky vápníku; kortikosteroidy. Viz plné znění SPC. Nežádoucí účinky: Neznámá frekvence: hypersenzitivní reakce (jako je anafylaxe, angioedém, dyspnoe, vyrážka, lokalizovaný edém / lokální otok a erytém); hyperkalcemie a hyperkalciurie. Balení: 5 měkkých tobolek. Držitel registrace: Berlin-Chemie AG, Berlín, Německo. Reg. číslo: 86/035/22-C. Datum poslední revize: 17. 10. 2023. Přípravek je vydáván pouze na lékařský předpis, není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před předepsáním si přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku, kde najdete úplný seznam nežádoucích účinků, kontraindikací a opatření pro použití. Reference: 1. Souhrn údajů o přípravku Uperold 255 mikrogramů měkké tobolky, poslední revize textu 17. 10. 2023. 2. Pérez-Castrillon JL, Duenas-Laita A, Brandi ML, et al. Calcifediol is superior to cholecalciferol in improving vitamin D status in postmenopausal women: a randomized trial. J Bone Miner Res. 2021;36(10):1967-1978. 3. Amrein K, Scherkl M, Hoffmann M, et al. Vitamin D deficiency 2.0: an update on the current status worldwide. Eur J Clin Nutr. 2020;74(11):1498-1513. Popis studie ref. č. 2 (Peréz et al., 2021): Design studie: Roční dvojitě zaslepená randomizovaná kontrolovaná multicentrická mezinárodní klinická studie fáze III-IV pro posouzení superiority. Cíl studie: Vyhodnotit účinnost a bezpečnost kalcifediolu 255 μg ve formě měkkých tobolek u postmenopauzálních žen s nedostatkem vitaminu D ve srovnání s cholekalciferolem. Pacienti: Pacientky (n = 303) s výchozí sérovou hladinou 25(OH)D < 50 nmol/l byly randomizovány v poměru 1:1:1 k užívání kalcifediolu 255 μg/měsíc po dobu 12 měsíců (skupina A1), kalcifediolu 255 μg/měsíc po dobu 4 měsíců a placeba po dobu následujících 8 měsíců (skupina A2), nebo k užívání cholekalciferolu 25 000 IU/měsíc po dobu 12 měsíců (skupina B). Primární cílový parametr: Procentuální podíl pacientek se sérovými hladinami 25(OH) D > 75 nmol/l po 4 měsících. Výsledky: Ve 4. měsíci dosáhlo sérových hladin 25(OH)D > 75 nmol/l 35,0% postmenopauzálních žen léčených kalcifediolem a 8,2 % žen léčených cholekalciferolem (p < 0,0001). V žádné ze studovaných skupin nebyly hlášeny relevantní bezpečnostní problémy související s léčbou. Určeno pouze odborníkům ve smyslu zákona 40/1995 Sb. Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o., Budějovická 778/3, 140 00 Praha 4 – Michle, tel.: 267 199 333, e-mail: office@berlin-chemie.cz CZ-UPE-6-2025_MFLOW Materiál schválen: červen 2025
www.dermatologiepropraxi.cz 6 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2026;20(1):6-10 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Chronický ekzém rukou a jeho léčba v dermatologické praxi Chronický ekzém rukou a jeho léčba v dermatologické praxi MUDr. Linda Vavříková, MUDr. Martin Tichý, Ph.D. Klinika chorob kožních a pohlavních, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Chronický ekzém rukou je multifaktoriální onemocnění, které může výrazně ovlivnit kvalitu života a pracovní schopnost. V populaci je běžný, častější incidence je u některých profesí. V následujícím sdělení se věnujeme klasifikaci ekzému na základě etiologie a morfologických znaků a základním vyšetřovacím a terapeutickým postupům. Klíčová slova: ekzém rukou, kontaktní dermatitida, klasifikace, etiologické subtypy. Chronic hand eczema and its treatment in dermatological practice Chronic hand eczema is a multifactorial disease that significantly affects quality of life and work ability. It is common disease in general population and especially in certain professions. We focus on the classification of eczema based on etiology and morphological features, as well as its examination and therapy. Key words: hand eczema, contact dermatitis, classification, etiological subtypes. Úvod Ekzém rukou je zánětlivé onemocnění kůže, postihuje dlaně a hřbety rukou, prsty a zápěstí. Ve 20–30 % postihuje současně i plosky (1). Subjektivně je přítomno svědění, v některých případech až bolestivost. Dle délky trvání a odezvy na léčbu rozdělujeme ekzém na akutní a chronický. Akutní ekzém trvá méně než 3 měsíce a k exacerbaci dochází maximálně 1× ročně. Chronický ekzém rukou je multifaktoriální onemocnění. Jedná se o častý zdravotní problém, který může výrazně ovlivnit kvalitu života, pracovní schopnost i psychickou pohodu postiženého. Více než polovina případů je spojena s profesní expozicí. Je definován délkou trvání déle než 3 měsíce, průběh je rekurentní. Během roku dojde nejméně ke dvěma vzplanutím po předchozím zhojení (1, 2). Prevalence onemocnění je 9,1%, častěji jsou postiženy ženy (2, 3). Rizikové faktory Mezi rizikové faktory ekzému rukou řadíme atopickou dermatitidu v dětství, přetrvávající atopickou dermatitidu, ženské pohlaví, kontaktní alergie, kontakt s iritancii (voda, detergenty, rozpouštědla, minerální oleje, hygienické prostředky, chemikálie), chladné a studené prostředí, nízkou vlhkost v místnosti, kouření, stres, nižší socioekonomický status (1, 5). Ekzém rukou se častěji vyskytuje u některých profesí, např. kadeřnice, uklízečky, zdravotníci, pracovníci v průmyslu. Téměř polovina případů chronického ekzému rukou je asociována s expozicí alergenům a iritanciím v pracovním prostředí (1, 2, 3, 4). Klinický obraz Akutní ekzém rukou je charakterizován erytémem, edémem, výsevem papul, vezikul až bul (Obr. 1). U chronického ekzému klinicky nacházíme lichenifikaci, hyperkeratózu, krusty, olupování, fisury (Obr. 2) (4). Histologický obraz závisí na stadiu choroby. V akutní fázi je přítomna výrazná spongióza. V chronickém stadiu převládá akantóza epidermis s hyper- a parakeratózou, v dermis bývá přítomen perivaskulární lymfocytární infiltrát (5). DECLARATIONS: Declaration of originality: The manuscript is original and has not been published or submitted elsewhere. Ethical principles compliance: The authors attest that their study was approved by the local Ethical Committee and is in compliance with human studies and animal welfare regulations of the authors’ institutions as well as with the World Medical Association Declaration of Helsinki on Ethical Principles for Medical Research Involving Human Subjects adopted by the 18th WMA General Assembly in Helsinki, Finland, in June 1964, with subsequent amendments, as well as with the ICMJE Recommendations for the Conduct, Reporting, Editing, and Publication of Scholarly Work in Medical Journals, updated in December 2018, including patient consent where appropriate. Conflict of interest and financial disclosures: None. Funding/Support: None. Cit. zkr: Dermatol. praxi. 2026;20(1):6-10 https://doi.org/10.36290/der.2026.008 Článek přijat redakcí: 26. 2. 2026 Článek přijat k tisku: 11. 3. 2026 MUDr. Linda Vavříková Linda.Vavrikova@fnol.cz
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2026;20(1):6-10 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 7 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Chronický ekzém rukou a jeho léčba v dermatologické praxi Klasifikace Chronický ekzém rukou je heterogenní onemocnění, dělíme jej na základě etiologických a klinických subtypů. Morfologie nemusí nutně odrážet etiologii a základní patofyziologie je společná pro všechny subtypy. Klinický obraz se může v průběhu času měnit (1, 2, 3). Nejčastější příčinou ekzému rukou je iritační dermatitida, alergická kontaktní dermatitida, atopická dermatitida (až třetina pacientů), méně často proteinová dermatitida a kontaktní urtikárie. Často je etiologie smíšená (1, 2, 3, 4, 5). Etiologické subtypy Iritační kontaktní dermatitida je nejčastější typ chronického ekzému rukou, ženy jsou postiženy častěji než muži. Postiženy jsou extenzory a laterální strany prstů a dorza rukou. Klinicky je přítomna deskvamace, bolestivé fisury, subjektivně je přítomno svědění. V anamnéze se potvrdí expozice iritanciím v pracovním nebo domácím prostředí. Diagnóza se stanoví na základě anamnézy a po vyloučení kontaktní senzibilizace. Alergickou kontaktní dermatitidou (Obr. 3) jsou častěji postiženi muži, kteří jsou exponováni relevantním alergenům. Kontaktní senzibilizaci potvrzujeme epikutánními testy. Klinicky jsou postižena místa vystavená alergenům – bříška prstů nebo dlaně, kde je přítomno zarudnutí, puchýřky, subjektivně je přítomno svědění. Atopický ekzém rukou (Obr. 4) začíná obvykle v mladém věku, možná je ale i pozdní manifestace. Postižena jsou dorza rukou, dlaně a přilehlé oblasti zápěstí, meziprstní prostory. V anamnéze je atopická dermatitida v raném dětském věku, v pubertě, či souběžná atopická dermatitida. Má dvě klinické varianty: vezikulární typ – s puchýřky ve dlaních a meziprstních prostorech se zarudnutím. Lichenoidní/ekzémový typ vykazuje zarudnutí meziprstních prostorů zejména na dorzech rukou a na vnitřních stranách zápěstí. Kontaktní urtikárie vzniká na základě expozice proteinům, které vyvolají reakci I. typu, postižení je charakterizováno kopřivkovým výsevem, erytémem, následně olupováním. Postižené jsou oblasti kontaktu, ale může dojít i k šíření za tuto oblast. Kožní projevy se objeví několik minut po kontaktu s alergenem. Pokud je expozice kontinuální nebo opakovaná, rozvine se proteinová dermatitida. Je vyvolána I. typem alergické reakce – IgE protilátkami, pouze v některých případech IV. typem hypersenzitivní reakce. Mezi spouštěče patří rostlinné a zvířecí bílkoviny obsažené v potravinách (10). Ohrožené jsou osoby pracující s potravinami a se zvířaty (ošetřovatelé v zoo, veterináři) (2, 3, 5, 6). Epikutánní testy jsou obvykle negativní, diagnostikuje se testy skarifikačními, nebo prick testy s podezřelým alergenem (10). Klinické subtypy Hyperkeratotický ekzém rukou je častější u mužů, postihuje oblast dlaní, kde často vznikají bolestivé fisury. Je popisována souvislost s kouřením tabáku. Epikutánními testy se nepotvrdí kontaktní senzibilizace. Akutní rekurentní vezikulární ekzém rukou postihuje mladé ženy, projevuje se cyklickým výsevem vezikul zejména na prstech a ve dlaních. Současně bývá přítomna akrocyanóza a hyperhidróza, je přítomno svědění. Numulární ekzém rukou postihuje dorza rukou svědícími numulárními ložisky. Je asociován s atopickou dermatitidou. Obvykle se prokáže kontaktní senzibilizace v epikutánních testech. Klinicky vidíme suchou kůži, ekzémová ložiska na dorzech rukou, subjektivně je přítomno svědění. Atopická dermatitida se projeví svěděním, suchou kůží, ekzémovými projevy na dorzech rukou. Je popsána expozice alergenům. K pulpitidě dochází v důsledku expozice iritanciím, alergenům, svědění je mírné, postihuje oblast bříšek prstů rukou, atrofická kůže je drsná. U smíšené formy je přítomen více než jeden etiologický a klinický subtyp, např. kontaktní iritační dermatitida se často vyskytuje současně s kontaktní alergickou dermatitidou nebo dermatitidou atopickou (2, 3). Diagnostika ekzému rukou Při vyšetření zhodnotíme anamnézu průběhu a trvání onemocnění, příznaky, posuzujeme exacerbaci a remisi, podrobně se dotazujeme na pracovní anamnézu a anamnézu volnočasovou. Klinické vyšetření se zaměřuje na posouzení nálezu na rukou, ale je třeba vyšetřit celý kožní povrch včetně nehtů, kštice i genitálií, kde se může projevit obraz kontaktní alergické dermatitidy. Ekzém rukou je objektivně podrobně zhodnocen pomocí skórovacího systému HECSI (Hand Eczema Severity Index), který kvantifikuje rozsah postižení a intenzitu morfologických projevů (1, 3, 4). Obr. 1. Akutní ekzém Obr. 2. Palmoplantární pustulóza
www.dermatologiepropraxi.cz 8 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2026;20(1):6-10 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Chronický ekzém rukou a jeho léčba v dermatologické praxi Vyšetření epikutánními testy je zlatým standardem pro diagnostiku kontaktní alergie. Epikutánní testy jsou indikovány u pacientů s ekzémem trvajícím déle než 3 měsíce nebo nereagujících na adekvátní terapii. Negativní výsledek zcela nevylučuje kontaktní senzibilizaci (může být falešně negativní). Pozitivní reakce je posuzována s ohledem na její klinickou relevanci a význam (1, 2, 3, 4, 7). Mikrobiologické vyšetření provádíme při podezření na sekundární infekci, v některých případech je vhodné provést kultivaci mykologickou. Kožní biopsii s histologickým vyšetřením provádíme např. při podezření na psoriázu, lichen planus, lymfom. Prick testy a vyšetření specifických IgE protilátek využijeme u proteinové dermatitidy (1, 2, 3, 4). Diferenciální diagnostika V diferenciální diagnostice je třeba vyloučit jiná kožní onemocnění. U psoriázy (Obr. 5) je erytém výraznější, ložiska jsou ostře ohraničená, provádíme podrobné vyšetření kožního povrchu (vlasy, nehty, kožní záhyby, genitálie), dotazujeme se na rodinnou anamnézu lupénky. Palmoplanární pustulóza (Obr. 6) tvoří žlutavé pustuly s červeným haló a žlutohnědé makuly postihující dlaně a plosky. Tinea manum (Obr. 7) vykazuje zpravidla jednostranné postižení dlaní, typický je jakoby pomoučený vzhled, současně je často přítomna onychomykóza a tinea pedis. Svrab (Obr. 8) postihuje zejména meziprstí a zápěstí, přítomny jsou papulovezikuly, u dětí i pustuly, současně jsou postiženy i další predilekční lokality. V anamnéze zjišťujeme postižení rodinných příslušníků a spolubydlících, projevy jsou refrakterní na léčbu ekzému. Lichen planus tvoří ostře ohraničené nafialovělé papuly nebo plaky s retikulárními striemi nebo kompaktní hyperkeratózou. Projevy se nachází i na předloktích a zápěstích, současně může být přítomno postižení ústní sliznice. Pro pityriasis rubra pilaris je typická červeno-oranžová až lososovitá barva eflorescencí, dlaně jsou lesklé, na těle jsou folikulárně vázané papuly a hyperkeratotická ložiska. Palmoplantární keratodermie (Obr. 9) jsou vrozené či získané symetrické hyperkeratózy na dlaních a ploskách. Při podezření na sekundární syfilis doplníme venerologickou anamnézu, sledujeme projevy sekundarismu i mimo oblast palmoplantární (1, 2, 4). Terapie Terapie ekzému závisí na míře postižení, etiologii, komorbiditách. Důležitá je identifiObr. 3. Atopická dermatitida Obr. 4. Alergická kontaktní dermatitida na akryláty Obr. 5. Chronický ekzém Obr. 6. Svrab Obr. 7. Svrab Obr. 8. Tinea manum
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2026;20(1):6-10 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 9 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Chronický ekzém rukou a jeho léčba v dermatologické praxi kace potenciálních alergenů a iritancií s vyloučením či snížením jejich expozice v pracovním i domácím prostředí. Preventivní opatření ke snížení expozice jsou třístupňová. Primární prevence je zaměřená na zdravou populaci, edukace probíhá prostřednictvím vzdělávacích programů, cílí na snížení počtu nových případů ve snaze k omezení expozice rizikovým faktorům, poradenství o volbě povolání. Sekundární prevence je zaměřená na pacienty s mírnými příznaky ekzému rukou k zabránění progrese onemocnění a následných relapsů. Terciární prevence cílí na pacienty s příznaky těžké formy ekzému k zabránění přechodu do chronicity a vyvarování se následkům pracovní neschopnosti (1, 2, 5). Režimová opatření Režimová opatření jsou zásadní při práci s iritačními látkami, doporučuje se používání ochranných rukavic v domácnosti i v práci, dále omezení mytí rukou, k odstranění zjevného zašpinění se doporučuje použití šetrných mycích prostředků a omytí vlažnou vodou. Emoliencia je třeba používat často a pravidelně, zejména po práci a před spaním, vhodný je výběr prostředků bez parfemace. Při práci se doporučuje nenosit na rukou prsteny a jiné šperky (1, 4). U akutního ekzému rukou je léčba rychlá, čímž se zabrání přechodu do chronicity. Kombinuje se protizánětlivá terapie s emoliencii. Zevní terapie Emoliencia se používají u všech forem ekzému rukou k hydrataci, pro zlepšení kožní bariéry a regeneraci kůže. Ichtamol, stejně jako tanin, zinek, lze aplikovat při mírném až středně těžkém postižení. Někdy je vyžadována aplikace antiseptických prostředků s antiseptickou složkou: karbetopendecin, chlorhexidin, oktenidin, polyhexanid, stříbro. V případě hyperkeratóz je vhodné použít keratolytické preparáty s obsahem kyseliny salicylové nebo s ureou. Lokální kortikosteroidy se využívají v 1. linii léčby ke krátkodobé aplikaci. Vhodná je aplikace kortikosteroidů II. až IV. třídy 1× denně do zklidnění, následuje postupné sesazení, může být zvážena aplikace intervalová. Pokud nevidíme odpovídající odezvu na terapii, musí být zvážena kontaktní alergie na topické kortikosteroidy nebo jejich vehikulum, přestože není častá. Topické kalcineurinové inhibitory (takrolimus, pimekrolimus) jsou registrované pro terapii atopické dermatitidy, ale ne u hyperkeratotického ekzému jiné etiologie, je možné je Obr. 9. Tinea pedis Obr. 10. Onychomykóza Obr. 11. Psoriáza Obr. 12. Palmoplantární keratodermie Obr. 13. Palmoplantární keratodermie
www.dermatologiepropraxi.cz 10 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2026;20(1):6-10 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY ChroniCký ekzém rukou a jeho léčba V dermatologiCké praxi použít off label. Na počátku terapie se může objevit svědění a pálení. Molekuly kalcineurinového inhibitoru lépe penetrují do kůže na dorzech rukou (1, 2, 4, 5, 8, 9). Fyzikální terapie Fototerapii lze využít pro pacienty refrakterní na topické kortikosteroidy. Doporučuje se krátkodobá aplikace 4–8 týdnů. Preferováno je úzkopásmové UVB 311 nm v podobě lokálních zářičů (1, 2, 4). Systémová terapie Retinoidy mají pozitivní účinek na patologicky porušenou keratinizaci. Acitretin je lék registrovaný pro psoriázu, ale může se použít u hyperkeratotického ekzému. Obvyklá dávka je 15–30 mg denně, je vysoce teratogenní. Systémové kortikosteroidy mohou být velmi efektivní, ale jejich využití se vyhrazuje u akutních forem ke krátkodobé terapii. Dávkování je 0,5–1 mg/kg/den ekvivalentu prednisolonu. Cyklosporin je kalcineurinový inhibitor s imunosupresivními a protizánětlivými účinky. Je registrovaný u pacientů s atopickou dermatitidou, jeho podávání vyžaduje monitoraci, může být asociováno s potenciálním rizikem nefrotoxicity, hypertenze, zvýšené riziko infekce, s potenciálním rizikem malignity při dlouhodobém užívání. Pokud nevidíme efekt po 8 týdnech, měla by být terapie ukončena. Dávka je 3 mg/kg denně. Azathioprin je imunosupresivum s protizánětlivými účinky, není registrovaný na ekzém rukou. Mezi nežádoucí účinky patří zejména lymfopenie popř. až útlum krvetvorby. Methotrexát je antagonista kyseliny listové s protizánětlivým a imunosupresivním účinkem. Lze jej zvážit v terapii hyperkeratotického ekzému, používá se v dávce 7,5 mg týdně, která může být navýšena až do dávky 25 mg týdně. V případě atopické etiologie, kdy je ekzém rukou součástí těžké formy atopické dermatitidy, je možné po selhání konvenční imunosupresivní léčby zvážit léčbu biologickými preparáty (dupilumab, lebrikizumab), případně JAK inhibitory (baricitinib, abrocitinib, upadacitinib). V brzké době je očekávána registrace delgocitinibu, který patří mezi moderní terapeutické možnosti s indikací v léčbě chronického ekzému rukou dospělých u středně těžkého a těžkého postižení. Jedná se o lokální prostředek, JANUS kinázový inhibitor, aplikuje se 2× denně (1–6, 8, 9). Závěr Ekzém rukou je chronické multifaktoriální onemocnění, které má významný dopad nejen na kvalitu života pacienta, ale i na pracovní schopnost a sociální fungování. Terapie je dlouhodobá a vyžaduje komplexní přístup. LITERATURA 1. Benáková N, Dastychová E. Ekzém rukou 1. část: subtypy, epidemiologie, diagnostika, prevence a léčba. Československá dermatologie. 2025;100(4):151-168. 2. Thyssen Jacob P, Schuttelaar Marie LA, Alfonso Jose H, et al. Guidelines for diagnosis, prevention, and treatment of hand eczema. Contact Dermatitis. 2022;86(5):357-378. 3. Bauer A, Brans R, Brehler R, et al. S2k guideline diagnosis, prevention, and therapy of hand eczema. JDDG. 2023;21(9):1054-1074. 4. Weidinger S, Novak N. Hand eczema. 2024;404(10470):2476-2486. 5. Weisshaar E. Chronic hand eczema. American Journal of Clinical Dermatology. 2024;25:909-926. 6. Bissonnette R, Warren RB, Pinter A, et al. Efficacy and safety of delgocitinib cream in adults with moderate to severe chronic hand eczema (DELTA 1 and DELTA 2): results from multicentre, randomised, controlled, double-blind, phase 3 trials. Lancet. 2024;404:461-473. 7. Dastychová E, Benáková N. Ekzém rukou 2. část: kontaktní alergie a kontaktní alergeny. Čes-slov Derm. 2025;100(5):185-208. 8. Benáková N. a kol. Moderní farmakoterapie v dermatologii. 2. doplněné vydání. Praha: Maxdorf; 2023:135-199. 9. Hercogová J, et al. Klinická dermatovenerologie 1. díl. Praha: Mladá fronta; 2019:159-161. 10. Loddé B, Cros P, Roguedas-Contios AM, et al. Occupational contact dermatitis from protein in sea products: who is the most affected, the fisherman or the chef? Journal of Occupational Medicine and Toxicology. 2017;12:(4). KNIŽNÍ NOVINKA EKZÉMY A DERMATITIDY 4. rozšířené a aktualizované vydání Nina Benáková Ekzémy a dermatitidy patří mezi nejčastější kožní choroby v ordinaci dermatologa, ale i praktického lékaře pro dospělé a děti. Mezi nejznámější, ale také terapeuticky nejnáročnější, patří atopický a dyshidrotický ekzém a seboroická dermatitida. A nejen z pohledu kožních chorob z povolání také kontaktně alergický ekzém a iritační dermatitida. Od předchozího – zcela rozebraného – vydání této knihy, došlo k výrazným změnám jak v imunopatogenezi, tak k pokroku v lokální a především v systémové terapii. Ve čtvrtém vydání jsou proto všechny kapitoly aktualizovány, doplněny a rozšířeny. Jako hot topic je velká pozornost věnována atopickému ekzému a nově zařazenému ekzému ruky. Systematicky jsou uvedeny základní diagnostické a diferenciálně diagnostické algoritmy ekzému a dermatitid. Rozebrány jsou zásady komplexní léčby a prevence a podrobněji rozvedeny režimy zevní léčby emoliencii, lokálními kortikosteroidy a imunomodulátory. Součástí je i receptář ověřených receptur pro magistraiter preskripci. Dále jsou uvedena i méně častá či nastupující nová lokální léčiva jako jsou inhibitory JAK kináz, fosfodiesterázy 4 a arylhydrokarbonových receptorů. Probrána je fototerapie, psychoterapie i komplementární léčba. K zásadnímu průlomu v oblasti farmakoterapie došlo v oblasti celkové léčby u atopického ekzému, proto jsou v léčbě kromě konvenčních imunosupresiv zahrnuta i biologika a inhibitory JAK kináz. Zvláštní pozornost je věnována terapeutické edukaci. Speciální podkapitoly jsou věnovány léčbě speciálních populací - dětem, gravidním a ve stáří. Kniha je opatřena užitečnými přehledy jako jsou aktualizované standardní sady hapténu pro epikutánní testování v ČR a pasporty pro pacienty, formulář pro Léčebný plán, písemné poučení pro pacienty se systémovou léčbou; kniha je zakončena aktualizovanou edukační brožurou pro pacienty a rodiče dětí s atopickou dermatitidou. Maxdorf 2025, 288 str., barevné ilustrace, edice Jessenius ISBN: 978-80-7345-815-7 Cena: 395 Kč, Formát: 110 × 190 mm, měkká
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2026;20(1):11-14 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 11 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Dermatovenerologická specifika péče o transgender pacienty Dermatovenerologická specifika péče o transgender pacienty MUDr. Kevin Machů DermaMedEst, s. r. o., Praha a AestheScar s. r. o., Praha Péče o transgender pacienty představuje komplexní a multidisciplinární oblast, která zahrnuje medicínské, dermatologické, chirurgické i psychosociální aspekty. Článek se zaměřuje na specifika dermatologické péče u transgender mužů a žen v kontextu hormonální terapie a chirurgické tranzice. Popsán je vliv androgenů a estrogenů na kůži a kožní adnexa, včetně výskytu akné, alopecie a změn v ochlupení. Pozornost je věnována možnostem a úskalím léčby těchto stavů, včetně terapie isotretinoinem a problematiky antikoncepce. Dále jsou diskutovány otázky epilace v souvislosti s chirurgickou přeměnou pohlaví, HPV infekce v neovagině, PrEP a riziko kožních nádorů. Samostatná část se věnuje významu estetické dermatologie a korektivních výkonů pro zmírnění genderové dysforie a zlepšení kvality života. Závěrem je zdůrazněna role dermatologa jako součásti podpůrného systému transgender pacienta a nutnost individuálního, respektujícího přístupu. Klíčová slova: transgender pacienti, endokrinodermatologie, akné, androgenetická alopecie, epilace, PrEP. Dermatovenerological specifics of care for transgender patients Care of transgender patients represents a complex and multidisciplinary field encompassing medical, dermatological, surgical, and psychosocial aspects. This article focuses on specific issues of dermatological care in transgender individuals in the context of hormone therapy and surgical transition. The effects of androgens and estrogens on the skin and skin appendages are described, including the occurrence of acne, alopecia, and changes in hair growth. Attention is paid to therapeutic options and challenges in the management of these conditions, including isotretinoin therapy and issues related to contraception. Further topics discussed include epilation in relation to gender-affirming surgery, HPV infection in the neovagina, pre-exposure prophylaxis (PrEP), and the risk of skin malignancies. A separate section addresses the importance of aesthetic dermatology and corrective procedures in alleviating gender dysphoria and improving quality of life. In conclusion, the role of the dermatologist as part of the supportive care system for transgender patients and the necessity of an individualized, respectful approach are emphasized. Key words: transgender patients, endocrinodermatology, acne, androgenetic alopecia, epilation, PrEP. Úvod Specifika péče o transgender pacienty jsou velmi rozmanitá a zahrnují široké spektrum aspektů – od účinků hormonální substituční terapie, přes problematiku neogenitálních orgánů, až po etické otázky spojené s léčbou těchto pacientů. Již v úvodu je proto nezbytné vyjasnit základní terminologii. Termín cisgender muž označuje jedince narozeného s mužskými pohlavními orgány, jehož genderová identita odpovídá biologickému pohlaví, zatímco transgender žena je osoba DECLARATIONS: Declaration of originality: The manuscript is original and has not been published or submitted elsewhere. Ethical principles compliance: The authors attest that their study was approved by the local Ethical Committee and is in compliance with human studies and animal welfare regulations of the authors’ institutions as well as with the World Medical Association Declaration of Helsinki on Ethical Principles for Medical Research Involving Human Subjects adopted by the 18th WMA General Assembly in Helsinki, Finland, in June 1964, with subsequent amendments, as well as with the ICMJE Recommendations for the Conduct, Reporting, Editing, and Publication of Scholarly Work in Medical Journals, updated in December 2018, including patient consent where appropriate. Conflict of interest and financial disclosures: None. Funding/Support: None. Cit. zkr: Dermatol. praxi. 2026;20(1):11-14 https://doi.org/10.36290/der.2026.003 Článek přijat redakcí: 6. 1. 2026 Článek přijat k tisku: 21. 1. 2026 MUDr. Kevin Machů kmachu@seznam.cz
www.dermatologiepropraxi.cz 12 DERMATOLOGIE PRO PRAXI / Dermatol. praxi. 2026;20(1):11-14 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Dermatovenerologická specifika péče o transgender pacienty narozená s mužskými pohlavními orgány, která podstoupila nebo podstupuje tranzici směrem k ženskému pohlaví. Pochopení specifik transgender pacientů má v klinické praxi zásadní význam. Nejenže umožňuje dosažení optimálních výsledků tranzice a efektivnější prevenci komplikací s ní spojených, ale především přispívá ke zlepšení kvality života pacientů a poskytuje jim adekvátní podporu v psychicky i fyzicky náročném období. V České republice byl proces právní změny pohlaví dlouhodobě podmíněn absolvováním hormonální terapie a chirurgické přeměny pohlaví. Od 1. července 2025 však Česká republika již chirurgickou přeměnu pohlaví jako podmínku právní změny pohlaví nevyžaduje, čímž se přibližuje legislativní praxi většiny evropských zemí. Transgender muži Z dermatologického hlediska mají androgeny významný vliv na kůži a kožní adnexa. Mezi jejich účinky patří zvýšená produkce kožního mazu, růst vousů a ochlupení, redukce růstu vlasů ve kštici a redistribuce tukové tkáně (1). Mezi nežádoucí účinky léčby testosteronem patří zejména polycytemie, akné, spánková apnoe a dyslipidemie charakterizovaná zvýšenými hladinami triglyceridů a LDL cholesterolu při současném snížení hladiny HDL cholesterolu (2). Z dermatologického hlediska představují u transgender mužů nejčastější klinické problémy alopecie a akné. Akné Androgeny indukovaný růst a diferenciace sebocytů, zvýšená produkce kožního mazu a infundibulární keratinizace vedou ke vzniku akné. Klinický efekt nastává přibližně 1–6 měsíců po nasazení terapie (3), přičemž maximum je pozorováno zhruba 1–2 roky po zahájení léčby (3). Pozoruhodné je, že časnější nasazení testosteronové terapie prokazatelně souvisí s vyšší pravděpodobností rozvoje akné (4). Studie zahrnující 21 transgender pacientů léčených testosteronovou terapií trpících akné ukázala, že 94 % mělo akné v obličeji a 88 % akné na zádech (5). Terapie akné může být prováděna pomocí lokálních léčivých přípravků, obdobně jako u cisgender populace, ale také perorálním isotretinoinem. Přestože hormonální terapie může představovat zvýšenou zátěž pro jaterní metabolismus, isotretinoin není kontraindikován (3, 6). Z klinické praxe je vhodné pacienta připravit na možnost rozvoje acne fulminans v souvislosti s hormonální terapií. Přestože je v těchto případech doporučována konkomitantní léčba kortikosteroidy, důležitá je také komunikace s ošetřujícím endokrinologem. V mé praxi mám dva transgender pacienty léčené perorálním isotretinoinem v dávce 20 mg denně, přičemž u žádného z nich nebyla nutná terapie prednisonem. Při léčbě isotretinoinem je důležité zmínit a probrat možnosti antikoncepčních metod, jelikož při léčbě androgeny je možné otěhotnět. V průřezovém dotazníkovém šetření mezi transgender muži, kteří otěhotněli při hormonální terapii, uvedlo 12 % respondentů, že k těhotenství došlo v době testosteronem navozené amenorey, a 24 % těhotenství u uživatelů testosteronu bylo neplánovaných (7). Proto je při zvolení terapie perorálním isotretinoinem nutné s pacientem probrat možnosti antikoncepce a závažnost početí v průběhu léčby. Hormonální antikoncepce nenarušuje efekt androgenní terapie (3), pacient s touto skutečností musí být obeznámen a poučen. Výjimku tvoří pacienti po chirurgické tranzici; v období před chirurgickým výkonem, kdy hormonální terapie předchází chirurgické léčbě, existuje tzv. window of opportunity k početí. Alopecie Androgenetická alopecie je způsobena působením cirkulujícího 5α-dihydrotestosteronu (DHT), který vzniká z testosteronu působením enzymu 5α-reduktázy. DHT interaguje s androgenními receptory ve vlasových folikulech, kde vede k jejich miniaturizaci a ke zkrácení anagenní fáze, která představuje hlavní růstovou fázi vlasu. Výsledkem je postupný úbytek vlasů (8). U transmužů se androgenetická alopecie začíná objevovat přibližně 6–12 měsíců po zahájení hormonální terapie testosteronem (3). Průřezová studie zahrnující 50 transmaskulinních pacientů prokázala ztrátu vlasů u 62 % jedinců dlouhodobě užívajících testosteron (9). Klinický obraz alopecie u transmužů odpovídá androgenetické alopecii u cisgender mužů – typicky začíná frontotemporálně. Významnou roli hraje genetická predispozice, přičemž až 70 % transmužů s androgenetickou alopecií uvádí pozitivní rodinnou anamnézu tohoto onemocnění (10). V klinické praxi je zásadní nezaměřovat se pouze na samotnou léčbu, ale především na preference a přání pacienta. Pro některé transmuže může být plešatost vnímána jako žádoucí znak maskulinity, avšak u většiny pacientů tomu tak není. Jednou z terapeutických možností první linie, obdobně jako u cisgender mužů, je lokální aplikace minoxidilu (1). Specifikem léčby u trans mužů je otázka použití finasteridu. Ačkoli není kontraindikován, jeho nasazení se v časných fázích hormonální terapie často odkládá, a to z důvodu možného ovlivnění rozvoje sekundárních pohlavních znaků, včetně rozvoje klitoromegalie (10). Míra klitoromegalie má následně význam pro volbu a techniku chirurgické tvorby neofalu, a její ovlivnění tak může mít dopad na další chirurgický postup. Je však nutné zmínit, že existují studie, ve kterých byl finasterid podáván bez časového odkladu a tento nežádoucí účinek nebyl zaznamenán (1). Zároveň je třeba vzít v úvahu, že se může jednat o citlivé téma, které pacient nemusí dermatologovi sdělit, a proto nemusí být v některých studiích adekvátně reflektováno. Transgender ženy Feminizační hormonální terapie u transgender žen je založena především na podávání estrogenů, často v kombinaci s antiandrogeny, a vede k řadě systémových i kožních změn. Z dermatologického hlediska má tato léčba významný vliv na kůži a kožní adnexa. Na rozdíl od androgenů vedou estrogeny ke snížení produkce kožního mazu, redukci růstu vousů a ochlupení, zvýšení tloušťky epidermis, zvýšené pigmentaci a ke změnám v sekreci a odoru potu (1). U estrogenní terapie byly popsány nežádoucí účinky zahrnující tromboembolickou nemoc, hypertriglyceridemii, elevaci prolaktinu, onemocnění žlučníku, kardiovaskulární onemocnění a karcinom prsu (2).
www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2026;20(1):11-14 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 13 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Dermatovenerologická specifika péče o transgender pacienty U transgender žen se v dermatologické praxi nejčastěji setkáváme s problematikou nadměrného ochlupení, komplikacemi spojenými s neovaginou a HPV infekcemi včetně otázek prevence (PrEP). Feminizační hormonální terapie však může mít kromě těchto obtíží také příznivé dermatologické účinky, zejména v oblasti akné a růstu vlasů. Transgender ženy většinou zaznamenávají zlepšení akné v důsledku snížené produkce kožního mazu, přičemž se u nich naopak častěji objevuje xeróza kůže; tyto změny souvisejí s hormonální terapií zahrnující estrogeny a antiandrogeny s antiandrogenním účinkem (3). V oblasti alopecie je sice k dispozici omezené množství dat, nicméně některé studie naznačují, že v průběhu feminizační hormonální terapie může docházet ke zlepšení růstu vlasů ve kštici, zejména u pacientek léčených cyproteron acetátem (11). Ochlupení Zatímco u trans mužů je zvýšená ochlupenost obvykle vnímána jako žádoucí efekt hormonální terapie, u trans žen se jedná o nežádoucí projev. I přes estrogenní terapii a současné podávání antiandrogenů u trans žen často přetrvává růst vousů (11). Přítomnost obličejového ochlupení je přitom považována za jeden z hlavních faktorů přispívajících ke genderové dysforii (1). Studie uvádějí, že nejčastějším estetickým výkonem v oblasti obličeje u trans žen je odstranění vousů, následované chirurgickými výkony a aplikací výplňových materiálů a botulotoxinu (12). Odstranění chlupů je žádoucí nejen v oblasti vousů, ale hraje také zásadní roli v rámci chirurgické změny pohlaví. Neodstranění nebo neúplné odstranění chlupů může vést ke komplikacím, jelikož vlasové folikuly mohou být v důsledku použití kožních laloků při operaci přemístěny do intravagininálního nebo intrauretrálního prostoru. V těchto lokalizacích pak mohou způsobovat podráždění, infekce, tvorbu vlasových chomáčů a konkrementů, a v konečném důsledku vést ke snížené spokojenosti pacientů s výsledkem výkonu (1, 13). Metody odstranění chlupů zahrnují elektrolýzu, laserové odstranění chlupů a intenzivně pulzní světlo (IPL). Otázka nejúčinnější metody je v oblasti estetické dermatologie nadále diskutována, nicméně v kontextu chirurgické přeměny pohlaví je preferováno laserové odstranění chlupů (13). Obecně je doporučeno vyčkat s chirurgickým výkonem alespoň 3 měsíce po ukončení odstranění chlupů (3). HPV infekce Velkou zajímavostí je problematika HPV infekce v neovagině, která se může klinicky manifestovat bolestmi. Tyto obtíže mohou být snadno přehlíženy a mylně interpretovány jako pooperační neuralgie, která je po vaginoplastice relativně častá a může přetrvávat až jeden rok po operaci (14). Tento fakt souvisí s tím, že kůže penisu je invertována a používána k vytvoření neovaginy (13). HPV infekce tak mohla být přítomna již v kůži před operačním výkonem, případně mohla být získána až po operaci. Studie provádějící screening u 98 transgender pacientů zjistila, že incidence HPV infekce je nižší než v běžné švýcarské populaci (15). Je však nutné vzít v úvahu relativně malý počet probandů a skutečnost, že studie popisuje odlišné chirurgické techniky. Zásadním závěrem však zůstává nutnost na tuto infekci aktivně myslet a nepodceňovat ji ani v této populaci, jelikož i v uvedené studii byli identifikováni pacienti s HPV-indukovaným maligním onemocněním. PrEP Jedním z významných témat ve venerologii je otázka, zda je efektivita preexpoziční profylaxe (PrEP) proti HIV infekci u transgender žen srovnatelná s cisgender populací. Objevily se studie naznačující, že suplementace estrogenů může snižovat plazmatické hladiny obou účinných látek PrEP (16). Následně však studie iPrEx ukázala, že nižší efektivita PrEP u trans žen je spíše důsledkem horší adherence k léčbě, nikoli farmakokinetických interakcí. Tento závěr podporuje skutečnost, že trans ženy s dobrou adherencí nebyly ve studii iPrEx infikovány HIV (17). Společné dermatologické aspekty Kožní nádory Jednou z často diskutovaných otázek je, zda hormonální terapie nezvyšuje riziko kožních malignit. Studie zahrnující více než 3 800 transgender pacientů sledovaných po dlouhou dobu od zahájení hormonální terapie, s mediánem délky terapie 8 let u trans žen a 4 roky u trans mužů, dosud neprokázala zvýšenou incidenci melanomu ani jiných kožních nádorů (18). Limitací studie je zatím krátká doba sledování, která neumožňuje hodnocení dlouhodobých efektů hormonální terapie. Estetická dermatologie Estetická dermatologie hraje u transgender pacientů velmi významnou roli. Kromě již výše zmíněných metod epilace se v této oblasti uplatňují také výplňové materiály a aplikace neuromodulátorů. Tyto postupy mohou významně přispět k maskulinizaci či feminizaci obličeje. Příkladem je aplikace kyseliny hyaluronové v oblasti mandibuly za účelem zvýraznění mužských rysů obličeje, nebo naopak feminizační efekt dosažený zeštíhlením dolní třetiny obličeje aplikací botulotoxinu do oblasti m. masseter. Velmi důležitou, a často opomíjenou, součástí péče je rovněž terapie jizev, která představuje samostatnou kapitolu. Viditelné jizvy po chirurgických výkonech mohou pacientům dlouhodobě připomínat jejich minulost a negativně ovlivňovat vnímání vlastního těla i psychický komfort. Kombinací laserových terapií, intralezionální aplikace kortikosteroidů a polynukleotidů lze v této oblasti dosáhnout velmi dobrých klinických výsledků. Zajímavá data přinesl také dotazníkový průzkum zaměřený na to, kterou část těla transgender pacienti považují za nejdůležitější změnit. U trans mužů byla jednoznačně nejčastěji uváděna oblast prsou, a to u naprosté většiny dotázaných. U trans žen byl naopak nejčastěji zmiňován obličej, a to u více než dvou třetin respondentek. Přibližně polovina dotazovaných dále uváděla jako významné oblasti genitál a hrudník, především ve smyslu augmentace prsou (12). Celý proces tranzice je pro pacienty psychicky velmi náročný, a to nejen z důvodu dlouhodobé nespokojenosti s vlastním tělem, ale také vzhledem k časové náročnosti celé proměny. Ve studiích se prokázalo, že osoby, které tranzici absolvují, vykazují nižší výskyt psychiatrických onemocnění ve srovnání s těmi, kteří tuto cestu nepodstoupili (19). Již samotné
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=