www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2023;17(2):88-90 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 89 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Psoriáza a zánětlivá onemocnění střev važností než ve skupině bez IBD. Nejčastějším typem psoriázy byla ložisková forma v obou studijních skupinách. Nebyla nalezena žádná další korelace mezi psoriázou a charakteristikami pacientů, jako je věk, pohlaví, souběžná medikace či kouření (6). Psoriáza i IBD mají multifaktoriální etiologii. Na jejich vzniku se podílí genetická predispozice, vliv environmentálních faktorů a imunitní dysregulace. Koincidence psoriázy a IBD se vyskytuje v různých klinických formách. Může se objevit jako souběžné onemocnění u jednoho pacienta, nebo jako paradoxní nežádoucí reakce související s léčbou (7). Etiopatogeneze a genetická predispozice Za poslední období došlo u psoriázy k výraznému pokroku při zkoumání imunopatologických mechanismů. Ukazuje se, že klíčový patogenetický mechanismus vede přes osu IL-23/IL-17. Základním prozánětlivým cytokinem je TNF alfa, podobně jako u jiných imunitně zprostředkovaných onemocnění (8). Významnou roli v počátečním stadiu onemocnění hrají antigen prezentující dendritické buňky (DC). Jejich aktivace vede k produkci IFNα v psoriatických ložiscích, který ovlivňuje zrání a aktivaci myeloidních dendritických buněk. Tyto aktivované DC začnou produkovat vysoké množství prozánětlivých cytokinů TNF-α, IL-23, IL-12 a IL-6 a dochází k diferenciaci T lymfocytů, zejména na subpopulace Th1 a Th17. Ty následně produkují další cytokiny IL-17, IFN-y, TNF a IL-22 a vzniká opakující se kaskáda zánětlivých reakcí (9). Asociace mezi psoriázou a IBD je pozorovaná právě kvůli společným imunopatologickým mechanizmům. Existují důkazy, že pomocné T-buňky (Th1, Th17, T-regs) a následná cytokinová dráha zprostředkovaná těmito buněčnými populacemi (TNF-α, IL-1, IL-12/23 a IL-6) působí na systémové úrovni (10). Dalším společným ukazatelem je vliv genetických faktorů. Bylo zaznamenáno několik genetických korelací mezi psoriázou a IBD díky genomovým asociačním studiím (GWAS), které identifikovaly 13 lokusů pro psoriázu (označovaných jako PSORS1-13) a 28 lokusů pro IBD (označovaných jako IBD1-28) (11). Je známo, že nejdůležitější lokus náchylnosti k psoriáze se nachází na chromozomu 6 (p21), velmi blízko k lokusu IBD (p23), který se podílí na patogenezi CD, a také velmi blízko genu kódujícímu TNF-α (12). Terapie Jak u psoriázy, tak u IBD vede kombinace genetických a environmentálních faktorů k aktivaci imunitního systému v postižené tkáni. Zdá se, že u obou onemocnění hrají TNF-a a IL-23 důležitou roli při podpoře zánětu, zatímco role dalších zánětlivých mediátorů, jako jsou IL-17 a IL-22, se u psoriázy a IBD liší, což se odráží i v odpovědi na cílenou léčbu. Další společnou léčebnou modalitou je konvenční léčba, která je u obou nemocí první linií systémové terapie (7). Konvenční systémová léčba Významným preparátem užívaným v dermatologické i gastroeneterologické indikaci je metotrexát (MTX), který je indikovaný při terapii těžkých forem psoriázy a psoriatické artritidy (PsA). Při Crohnově chorobě se používá ve 2. linii při selhání azathioprinu. Při ulcerozní kolitidě není MTX indikován. Z kalcineurinových inhibitorů je při léčbě lupénky schválen cyclosporin A, který ale u IBD neprokázal dlouhodobou účinnost, a proto se v terapii nevyužívá. Celkové kortikosteroidy, azathiopin a sulfasalazin jsou schválené pouze u IBD, zatímco acitretin se využívá výhradně v léčbě lupénky (13, 14). Cílená biologická léčba Momentálně v léčbě IBD je k dispozici 6 biologických léků pokrývajících 3 různé molekulární cíle (TNF, IL-12/IL-23 a antiintegrinová terapie). Navíc jsou pro léčbu UC schváleny malé molekuly tofacitinib a upadacitinib, které inhibují dráhu JAK-STAT. Na druhé straně je pro terapii psoriázy k dispozici 12 originálních biologických léků pokrývajících 4 terapeutické cíle (TNF, IL-12/IL-23(p40), IL-23 (p19) a IL-17) a jeden preparát z kategorie tzv. malých molekul – apremilast. Nejdéle a nejčastěji využívané preparáty při léčbě obou systémových onemocnění jsou inhibitory TNF-α, mezi které patří infliximab, adalimumab a jejich biosimiláry a certoliObr. 1. Koincidence psoriázy a IBD Genes Microbiota T-cells Dendritic cells Th1/Th17 Inflammatory Bowel Disease Psoriasis IL-12 IL-23 IL-17 TNF-α IFN-γ Environmental factors Psoriasis Ulcerative colitis Crohn's disease 14q11-q12 3q21 5q31 6p21.3 19p13 1p31.1 20q13 16q12 18p11 16p 12q15 7q32 1q32.1 17q21 3p26 7q22 10q21 9q32 5p13.1 12p13.2 11q23.3 7q21.12 1p36 2q37.1 3p21.3 10q23-q24 13q13.3 21q22 17q25 4q 1q21 4q31-q34 6q21 Obr. 2. Geneticka korelace lokusu nachylnosti k vzniku psoriázy a IBD
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=