www.dermatologiepropraxi.cz / Dermatol. praxi. 2023;17(2):111-114 / DERMATOLOGIE PRO PRAXI 113 ZAZNĚLO NA KONGRESE BIMEKIZUMAB – CÍLENÁ LÉČBA PSORIÁZY S UNIKÁTNÍM MECHANISMEM ÚČINKU p < 0,001) (12), (obr. 4). Ve studii BE SURE byli pacienti na adalimumabu převedeni po 24 týdnech léčby na bimekizumab. V té době byl podíl pacientů s PASI100 67,7 % ve skupině s bimekizumabem a 29,6 % ve skupině s adalimumabem (p < 0,001). Po dalších 6 měsících, kdy byli všichni pacienti léčeni bimekizumabem, byl podíl nemocných s PASI100 v obou skupinách srovnatelný (obr. 4) (11). V současné době jsou k dispozici data z 3letého sledování pacientů léčených bimekizumabem. Vysoký podíl pacientů s PASI100 přetrvával i po 152 týdnech léčby, a to včetně pacientů převedených po 24 týdnech z terapie adalimumabem. Při podávání bimekizumabu každé 4 týdny od zahájení studie činil tento podíl 78,3 % po 1 roce a 65,8 % po 3 letech, při podávání bimekizumabu s úpravou dávkování každé 4 týdny na každých 8 týdnů 75,8 %, resp. 62,3 % a při převedení na bimekizumab z adalimumabu 74,0 %, resp. 69,2 % (13). Dosažení úplné remise psoriázy po 1 roce léčby bimekizumabem je tedy spojeno s vysokou pravděpodobností přetrvávání remise i po 3 letech od zahájení terapie. Z pacientů, kteří dosáhli PASI v 16. týdnu léčby, přetrvala tato odpověď na bimekizumab po 96 týdnech v 82 % případů (obr. 5) (14). Jak ukázala post-hoc analýza uvedených studií, léčba bimekizumabem byla také spojena s vysokou mírou zhojení kůže u pacientů s ložiskovou psoriázou, u nichž dříve nebylo dosaženo dostatečné odpovědi na adalimumab (při zaslepeném léčebném režimu ve studii BE SURE činil po 32 týdnech léčby bimekizumabem podíl pacientů s PASI90 83,1 % a s PASI100 61,5 %) (15), na ustekinumab (v otevřeném prodloužení studie BE BRIGHT byl po 48 týdnech léčby bimekizumabem podíl pacientů s PASI90 84,1 % a s PASI100 54,5 %) (16), a na secukinumab (v otevřeném prodloužení studie BE RADIANT byl po 48 týdnech léčby bimekizumabem podíl pacientů s PASI90 73,6 % a s PASI100 47,2 %) (17). To ukazuje význam inhibice IL-17F vedle IF-17A v terapii psoriázy. Bezpečnost léčby bimekizumabem Sdružené údaje o bezpečnosti bimekizumabu během 3leté léčby ve studiích fáze II a III neukazují významné odlišnosti v porovnání s ostatními biologickými přípravky. Nejčastěji se vyskytujícími nežádoucími příhodami byly nazofaryngitida, kandidóza dutiny ústní a infekce horních cest dýchacích. Delší expozice bimekizumabu nevedla ke zvýšení incidence nežádoucích příhod adjustované na dobu expozice (EAIR) a hodnoty EAIR byly obecně nižší u pacientů s dávkováním každých 8 týdnů v porovnání s dávkováním každé 4 týdny (10). Při léčbě inhibitory IL-1 je obecně pozorována vyšší incidence kandidózy. U pacientů s bimekizumabem se jednalo převážně o orální kandidózu. Tato nežádoucí příhoda se objevuje u 10–15 % pacientů a je častější na začátku léčby. Během 1. roku byla orální kandidóza hlášena u 15,4 % pacientů léčených bimekizumabem. Většina těchto případů byla mírné nebo střední závažnosti a nevedla k přerušení léčby. Kandidózy lze zvládnout pomocí běžné lokální terapie nystatinem a flukonazolem. Medián délky antimykotické léčby činil ve studiích 12 dnů. Žádný případ nebyl závažný a léčbu bimekizumabem z důvodu orální kandidózy přerušili jen 3 pacienti (0,2 %). Kumulativní EAIR orální kandidózy postupně klesala s dobou expozice přípravku (10). Navržen byl algoritmus pro diagnostiku a management orální kandidózy u pacientů s ložiskovou psoriázou léčených inhibitory IL-17 (19). Pro orální kandidózu u těchto nemocných svědčí bolest nebo pálení v dutině ústní nebo na jazyku a viditelné zarudnutí sliznice. Při suspektní kandidóze dutiny ústní stanovíme diagnózu na základě klasických klinických projevů. Pokud ale pacient uvádí obtíže s polykáním, bolest při polykání nebo pálení za sternem, je vhodné jej odeslat na gastroenterologii k endoskopickému vyloučení kandidózy jícnu. V případě kandidózy jícnu je třeba nasadit systémovou antimykotickou léčbu a inhibitor IL-17 vysadit. Mírnou orální kandidózu je vhodné léčit roztokem nystatinu, clotrimazolem v pastilkách nebo miconazolem v mukoadhezivních tabletách po dobu 3–5 dní. U středně těžké infekce je na místě léčba p.o. flukonazolem v délce 7–14 dní. V případě recidivující kandidózy s výskytem > 1 příhody za 3 měsíce je třeba ověřit adherenci k antimykotické léčbě, identifikovat a případně eliminovat predisponující faktory (špatná ústní hygiena, kouření, nedostatečná kompenzace glykémie u diabetiků). Pokud kandidóza dále recidivuje, je vhodné zvážit léčbu psoriázy s jiným mechanismem účinku nebo profylaxi p.o. flukonazolem. Obr. 5. Přetrvávající účinnost bimekizumabu v léčbě psoriázy (14) Míra odpovědi PASI 100 v 16. týdnu u pacientů randomizovaných k léčbě BKZ (N = 989) 16 20 24 28 32 36 40 44 48 52 4 8 12 16 20 24 28 32 36 40 44 48 52 56 60 64 68 72 76 80 84 88 92 96 Podíl pacientů s odpovědí PASI 100, kteří této odpovědi dosáhli v 16. týdnu (%) BKZ celkem (mNRI; N = 503) BKZ 320 mg Q4W/Q8W (mNRI; N = 147) 93,6 % 89,1 % 84,4 % 89,3 % 86,0 % 82,0 % týden týden OLE otevřená prodloužená fáze dvojitě zaslepená fáze BKZ 320 mg Q4W (NRI; období zahajovací léčby) 100 80 60 40 20 0
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=