Vážené kolegyně, vážení kolegové,

nově založený časopis Dermatologie pro praxi se svým prvním číslem zajisté již dostal do podvědomí naší odborné čtenářské obce. Věřím, že bude přínosem pro naše vzdělávání, neboť dermatologie patří nesporně mezi ty vědní obory, které jsou charakterizovány velkým rozvojem klinického a experimentálního výzkumu jak na poli imunohistochemickém, tak biologickém. Vědecký výzkum v oblasti imunologie, bioregulačních mechanizmů, diagnostiky, prevence a farmakoterapie zaznamenal v posledním desetiletí velký rozvoj a bohatost nových informací. Prakticky každý den se tak můžeme seznamovat s množstvím nových poznatků. Avšak záplava informací je dvojsečná, neboť vše obsáhnout, znát, zapamatovat si, nevyvolá vždy pocity euforika, ale bohužel také pocity ztroskotance, který se topí v záplavě nových dat. Právě v takových situacích může být dobře orientovaný odborný časopis tím stéblem, kterého se můžeme pomyslně chytnout a čerpat z něj aktuální informace, které budou dobrými pomocníky v ambulantní praxi.

Dermatovenerologie je klasický a speciální obor medicíny. Dávno je také známo, že kůže je dobrý indikátor četných interních nemocí. Již Hippokrates označoval kožní projevy jako „apostasis“, odstraňování produktů nemoci. Zejména pak francouzští dermatologové poukázali na spojení kožních chorob s chorobami celého organizmu. Je proto důležité, aby každý lékař znal kožní projevy alespoň v rámci své specializace, neboť jejich význam není jen diagnostický, ale i prognostický a terapeutický. Korelativní dermatologie je tak interdisciplinárním oborem, který zahrnuje rozsáhlou oblast medicínského vědění. V časopise Dermatologie pro praxi je proto pamatováno i na mezioborovou problematiku, v níž by měla být věnována pozornost spolupráci dermatovenerologie s endokrinologií, gynekologií, interními obory a v neposlední řadě imunologií. Také onkologická problematika je aktuální součástí mezioborové spolupráce.

Je třeba si uvědomit, že dermatologie má oproti jiným oborům i určitá specifika, která se týkají především viditelnosti kožního onemocnění. Obzvláště pak při chronickém charakteru choroby dochází velmi často u pacientů k psychosomatickým a psychosociálním komplikacím, přičemž psychický stav může v rámci psychoneuroimunologických dějů v kůži zpětně ovlivňovat zejména chronicitu příslušné dermatózy. Včasná diagnostika a správné posouzení vyvolávajícího etipatogenetického faktoru (etiopatogenetických faktorů) tak dává jedinečnou možnost k zvolení kauzální zevní a/nebo systémové terapie za dodržení všech principů komplexní terapie, včetně udržovací fáze léčby propojené s uplatněním příslušných preventivních zásad.

Jak ve všech oborech medicíny, tak i v dermatovenerologii, navzdory všem novodobým poznatkům dotýkajících se zejména fyziologie kůže, jejich funkcí až po patogenezi chorob a novodobých léčebných možností, je stále co nového hledat. Je proto nutné pokračovat ve výzkumech k objasnění dějů vedoucích ke vzniku či závažnému průběhu onemocnění až k rozsáhlým poznatkům v kauzálních řetězcích terapie.

A tak mým přáním je, ať máme stále z čeho čerpat a jedním z průvodců nových zpráv nechť nám je i časopis Dermatologie pro praxi.