Článek se zabývá pohledem farmaceuta na možnosti zevní léčby kožních infekcí pomocí magistraliter přípravků. Uvádí výběr receptur ze skupiny antiseptik, antibiotik a antimykotik, které se objevily v posledních letech, nebo které se do použití v praxi teprve dostávají. Proto je důraz kladen na správnou koncentraci účinných látek a jejich kompatibilitu s dalšími látkami a vehikuly, aby byl přípravek stabilní a měl požadovanou účinnost.

Příspěvek se zaměřuje na rány a ulcerace povrchového charakteru na genitálu u mužů, které často vznikají v důsledku dekompenzace zdravotního stavu pacienta v podmínkách intenzivní péče. Předkládá možné ošetření a léčbu při použití způsobu vlhké terapie vybranými terapeutickými materiály. V příspěvku nejsou vyjmenovány všechny dostupné přípravky. Autorka si je vědoma, že lokální léčba může být prováděna rovněž pomocí magistraliter specialistou z oboru dermatologie. Účelem příspěvku je předložit postup ošetření a léčby, který může být prováděn v běžných podmínkách nemocniční, ambulantní nebo domácí péče v závislosti na typu poškození a fázi vývoje hojení.

Hydrochinon a tretinoin jsou nově dostupné suroviny pro magistraliter přípravu. Díky nim je možná příprava krémů k léčbě hyperpigmentace kůže. Recepturami s obsahem tretinoinu lze nahradit nedostupné HVLP, zvolit odlišnou koncentraci léčiva nebo připravit lékové formy, které nemají obdobu v HVLP.

Pěnový základ Espumil rozšiřuje možnosti individuální přípravy léčiv v lékárnách. Článek uvádí využití pro léčivé látky běžně používané v dermatologii, jako jsou dexamethason, ichthamol, mikonazol, chlorhexidin a minoxidil. Tyto pěnové přípravky jsou vhodné pro aplikaci do vlasů a ochlupené části pokožky.

Impetigo je vysoce nakažlivé infekční onemocnění postihující povrchové vrstvy kůže, původcem je nejčastěji zlatý stafylokok či pyogenní streptokok. Nejvyšší prevalenci má onemocnění v dětských kolektivech, vrcholem výskytu onemocnění jsou letní a podzimní měsíce. Nekomplikované infekce léčíme lokálními antibiotiky, v případě závažnějšího průběhu a celkových příznaků využíváme systémová antibiotika. Impetigo se hojî bez jizev, nejčastějšími kožní komplikacemi bývají hyperpigmentace, a to zejména v letních měsících.

Spektrum roztoků určených k ošetření a léčbě ran se neustále rozšiřuje a v současné době čítá kolem dvou desítek názvů s obsahem rozličných terapeutických látek. V klinické praxi zdravotníci ztrácejí přehled v indikacích jednotlivých roztoků a v rozdílech mezi nimi. Příspěvek se zaměřuje na rozdělení jednotlivých roztoků do skupin s jejich charakteristikami týkající se obsahu účinné látky, působení na patogeny, kontraindikace, expozičního času, pH a dalších vlastností včetně způsobu aplikace.

Lupénka je chronické zánětlivé neinfekční onemocnění kůže s multifaktoriální etiologií. Může se vyskytovat spolu s jinými imunitně zprostředkovanými onemocněními, včetně nespecifických střevních zánětů. Naše chápání základních patogenetických mechanismů se v posledních desetiletích zásadně prohloubilo a rozvíjí se společně s novými léčebnými postupy zaměřenými na dráhy a prozánětlivé cytokiny, které jsou popisovány v souvislosti s onemocněním. Psoriáza a IBD (Inflammatory bowel disease) se z pohledu patogeneze významně překrývají, ale existují i rozdíly, které mají vliv na terapii.

Basiscreme DAC je zcela nové vehikulum, které je určeno k magistraliter přípravě v lékárnách. Jeho předností je kompatibilita s celou řadou léčivých látek, vhodný je zejména pro zapracování lokálních kortikosteroidů nebo antiinfektiv. Od ostatních běžně používaných hydrokrémových základů se liší ambifilní povahou a použitým konzervantem.

Ulcerácie dolných končatín žilového pôvodu vznikajú spustením zložitej kaskády zmien v makro- a mikrocirkulácii. Ohrozenie života alebo zvýšená incidencia amputácií dolných končatín sú pri venóznych ulceráciách veľmi zriedkavé. Problémom je zreteľné zhoršenie kvality života v dôsledku chronicity, bolestivosti a nárokov na dlhotrvajúce liečenie. Chronická povaha ochorenia vyplýva z lokálnych, celkových a najmä fyzických a psychosociálnych problémov. Autorky sa v príspevku venujú vybraným aspektom kvality života u chorých trpiacich ochorením ulcus cruris venosum.

Lichen planopilaris (LPP) je zánětlivá, primárně cicatriciální alopecie, při níž je ztráta vlasů klinicky patrná a bohužel zůstává nevratná. Cílem léčby je zastavit proces jizvení, zmírnit příznaky a zabránit dalším relapsům. Někdy můžeme také zvolit přidání léčby, která stimuluje růst vlasů nepostižených LPP, aby alopetické oblasti byly méně viditelné. V této kazuistice popisuji případ pacientky, u které jsme dosáhli nejen remise LPP, ale i klinicky viditelného zlepšení.

Nadměrná potivost nohou patří mezi časté zdravotní komplikace dětské i dospělé populace. Tento problém postihuje nejčastěji mladší lidi, může se ale vyskytnout v jakémkoliv věku. Zvýšené pocení se běžně vyskytuje po fyzické nebo psychické námaze. Pokud se však objevuje často a bez těchto podnětů, je třeba zpozornět. Nadměrné pocení nohou může být vyvoláno v důsledku různých nemocí, užívání farmak, hormonálních změn a psychických potíží, ale často je jeho spouštěčem nevhodná obuv či ponožky a punčocháče z umělých neprodyšných materiálů. Zásadní vliv na pocení nohou lze pozorovat u osob s nesprávným způsobem života, u nadměrných pohybových aktivit a zejména při nedostatečných hygienických návycích jednotlivce. Kouření, užívání alkoholu či drog nadměrné pocení významně ovlivňuje a podílí se na zhoršení celkového zdravotního stavu.  Je popsáno mnoho postupů, jak se s tímto problémem vypořádat nebo se o to alespoň pokusit. Mezi nejběžnější konzervativní metody patří používání topických antiperspiračních přípravků, koupele nohou či pití čajů s protipotivým účinkem. V pedikérské či podologické praxi je prospěšné nohy klientů pravidelně ošetřovat a po vhodné edukaci doporučovat potřebné přípravky k domácí péči o nohy. Zcela nevyhnutelné je eliminovat všechny negativní vlivy, které pocení způsobují, či se na něm jakoukoliv mírou podílí. Opomenuta nesmí být ani revize bot s následným odstraněním všech nevhodných. 

Popáleninové trauma lze léčit jak ambulantně, tak za hospitalizace. Faktory závažnosti, jako je hloubka, rozsah a lokalizace popálení, mechanismus úrazu, komorbidita, věk pacientů, sdružená poranění, určují způsob léčby a typ zdravotnického zařízení kompetentního správnou terapii poskytnout. Adekvátně poskytnutá první pomoc, lékařská i nelékařská, ovlivňují prognózu popálených. Následná lokální péče a včasné rozpoznání ev. komplikací eliminuje trvalé následky v podobě jizev. Následující text se zabývá výše zmiňovanými tématy s cílem přiblížit ambulantním lékařům komplexní péči o popáleného pacienta.

Psychodermatologie je mezioborový přístup, zabývající se vzájemnými vztahy mezi nervovým, endokrinním, imunitním a kožním systémem na jedné straně a behaviorálními výstupy na straně druhé. Kožní onemocnění jsou viditelná pro pacienta i jeho okolí, jsou většinou chronická s epizodickým charakterem exacerbací a remisí. Mají vliv na vnímání sebe sama, vzbuzují u nemocných pocity viny, jsou spojena s předsudky o nakažlivosti a špatné hygieně. Pro hodnocení vlivu onemocnění na dětskou psychiku je zapotřebí znát základy vývojové neurologie a psychologie. U malých dětí je zásadní vztah s primárním pečovatelem - matkou. Mezi nejčastější dermatózy s výrazným psychosociálním vlivem u dětí patří atopická dermatitida. Mezi kožní onemocnění s primární psychopatologií se řadí arteficiální dermatózy či projevy obsedantně kompulsivního jednání.

Vrozená dermální melanocytóza (mongolské skvrny) jsou vrozená mateřská znaménka, která se nejčastěji vyskytují v lumbosakrální oblasti. Mají šedomodrou až modrozelenou barvu a oválný nebo nepravidelný tvar. Nejčastěji se vyskytují u jedinců asijského nebo afrického etnika. Tyto léze ustupují do jednoho až dvou let věku. Ačkoli se tradičně věří, že jsou neškodné povahy, ukázalo se, že se vyskytují u některých lysozomálních střádavých onemocnění. Prezentujeme vietnamského novorozence s kongenitální dermální melanocytózou, kterou jsme pozorovali při diagnostice cystického útvaru levé paže.

Hyperpigmentace se klinicky projevují jako ohraničené nebo difuzní ztmavnutí kůže, které nejčastěji vznikají poruchou tvorby a distribuce melaninu. Častěji se objevují u lidí s tmavým fototypem v důsledku intenzivnější syntézy melaninu. V prevenci a léčbě hyperpigmentací je důležité léčit i základní onemocnění, které je vyvolává. Zároveň symptomaticky aplikujeme lokální zesvětlující přípravky, chemický peeling, kryoterapii, microneedling, plazmaterapii, světelnou nebo laserovou terapii. V praxi často musíme volit kombinaci jednotlivých metod a důslednou fotoprotekci. Pečlivá dermatologická anamnéza, kožní vyšetření a případně kožní biopsie z projevu mohou pomoci včas vyloučit malignitu. U difuzních hyperpigmentací je potřeba zvážit autoimunitní, metabolickou nebo infekční etiologii. Terapie hyperpigmentací bývá často zdlouhavá a obtížná, proto je velmi důležité pacienta správně motivovat, čímž zvýšíme vzájemnou důvěru a podpoříme ochotu pacienta spolupracovat a dodržovat naše doporučení.

Fototerapie znamená působení neionizujícího elektromagnetického záření na kůži za účelem dosažení určitých léčebných účinků. V práci jsou popsány fyzikální vlastnosti a jednotlivé části spektra vhodné k fototerapii. Fotobiologické vlastnosti kůže, fototerapeutické zdroje a metody a jejich kombinace, indikace k foterapii a případné nežádoucí účinky jsou přehledně uspořádány v tabulkách.

Nemoci kštice představují častý problém v ordinaci dermatologa. Vzhledem k chronickému průběhu je cílem poskytnout léčbu nejen efektivní, dlouhodobě bezpečnou, ale zároveň dobře tolerovanou ze strany pacienta. V tomto ohledu může být klíčem k úspechu i správně zvolená kombinace lokální terapie a péče o pokožku hlavy. Právě tolerance léčby pacientem a její kosmetická přijatelnost patří mezi hlavní úskalí, která jsou často překážkou úspěšné terapie. Článek představuje přehled vybraných onemocnění kštice a jejich léčby s přihlédnutím k efektivitě z hlediska každodenní péče.

Častým problémem dolních končetin dětí i dospělých jsou zarůstající a stáčející se nehty.

Vírusové exantémy sú dermatológom známe. Pandémia spôsobená koronavírusom (SARS-CoV-2) s miliónmi infikovaných pacientov postupne odhaľuje široké spektrum pľúcnych i mimopľúcnych manifestácií. Dermatologické manifestácie možno rozdeliť do 6 skupín: urtikariálne prejavy, konfluujúci erytemato-makulo-papulo-morbiliformný exantém, papulovezikulózny exantém, akrálny exantém charakteru pseudoomrzliny, livedo a purpura/vaskulitída. Článok sumarizuje aktuálne poznatky týkajúce sa incidencie, morfológie a vzťahu exantémov k priebehu a závažnosti infekcie COVID-19.

Zinek představuje esenciální mikroelement s pluripotentními biologickými účinky. Vzhledem k faktu, že náš organismus nedisponuje speciálním depem udržujícím zinek v dostatečném množství, podléhá velkému metabolickému obratu, a proto je nutný jeho přiměřený denní příjem pro rozvinutí a udržení všech jeho biologických účinků. Zinek v dermatologii zaujímá významné místo, což vyplývá z klinické praxe dermatologů i z dostupných odborných informací. K pozitivním zkušenostem při jeho podání v perorální i topické podobě dochází jak v případě dermatologických infekcí, tak u zánětlivých dermatóz typu acne vulgaris, také u atopické dermatitidy a psoriázy a při poruchách vlasů a sliznic vlasů a sliznic, jako je např. alopecie.

Tento článek se zabývá problematikou atopické dermatitidy na rukou. Typicky se projevy vyskytují ve flexurálních ohbích, místech tření, ale i v oblasti obličeje, nohou a výše zmiňovaných rukou. Jsou zde shrnuty informace o etiopatogenezi, diferenciální diagnostice ekzémů rukou a jejich léčbě. Terapie je zpravidla lokální, nejčastěji se aplikují kortikosteroidní externa, kombinovaná externa s antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem a emoliencia. U těžkých případů lze využít i fototerapie či celkové léčby.

Přehledový článek shrnuje diagnostická kritéria a terapeutická i podpůrná doporučení v péči o častá subepidermální autoimunitní puchýřnatá onemocnění včetně biologické terapie těchto klinických jednotek.

Je uvedena kazuistika šestnáctiletého chlapce s těžkou konglobátní akné na obličeji a s astmatem. Pro závažný stav pacienta byla zvolena léčba perorálním isotretinoinem. K prevenci isotretinoinem indukované acne fulminans bylo nutno v prvních měsících léčby přidat perorální kortikoidy. Přes úvodně velmi závažný stav došlo ke kompletnímu zhojení, na kůži zůstaly jen drobné nerovnosti pleti a jizvičky. Astma bylo po celou dobu kompenzováno. Následně pacient aplikuje lokální adapalen k prevenci recidivy akné.

Risankizumab patří mezi nejnovější biologická léčiva určená k terapii psoriázy. Jedná se o humanizovanou monoklonální protilátku namířenou proti p19 podjednotce interleukinu 23, který je klíčovým iniciačním cytokinem v patogenezi psoriázy. Risankizumab prokazuje výbornou terapeutickou odezvu s dlouhodobým přetrváváním účinku jak v klinických studiích, tak v reálné praxi. Příznivé jsou i dosavadní údaje o bezpečnosti přípravku. Předkládáme kazuistiku pacientky s erytrodermickou formou psoriázy a asociovanou sklerodermií dokumentující výborný efekt tohoto preparátu i u pacientů se závažným přidruženým onemocněním.

Hyperpigmentace se klinicky projevují jako ohraničená nebo difuzní ztmavnutí kůže, která nejčastěji vznikají poruchou tvorby a distribuce melaninu. Častěji se objevují u lidí s tmavým fototypem v důsledku intenzivnější syntézy melaninu. V prevenci a léčbě hyperpigmentací je důležité léčit i základní onemocnění, které je vyvolává. Zároveň symptomaticky aplikujeme lokální zesvětlovací přípravky, chemický peeling, kryoterapii, mikroneedling, plazmaterapii, světelnou nebo laserovou terapii. V praxi často musíme volit kombinaci jednotlivých metod a důslednou fotoprotekci. Pečlivá dermatologická anamnéza, kožní vyšetření a případně kožní biopsie z projevu mohou pomoci včas vyloučit malignitu. U difuzních hyperpigmentací je potřeba zvážit autoimunitní, metabolickou nebo infekční etiologii. Terapie hyperpigmentací bývá často zdlouhavá a obtížná, proto je velmi důležité pacienta správně motivovat, čímž zvýšíme vzájemnou důvěru a podpoříme ochotu pacienta spolupracovat a dodržovat naše doporučení.

Periorální dermatitida (syn. nemoc letušek) je chronická obličejová dermatóza charakterizovaná drobnými papulami a pustulkami na zarudlé a někdy šupinaté kůži typicky postihující oblast nosolícních rýh a brady s vynecháním úzké oblasti kolem rtů. Projevy mohou být i perinazálně a laterálně od obou očí. Subjektivní symptomy zahrnují štípání a pálení, svědění je vzácné. Nejčastější příčinou u dětí je nadměrné užívání zubních past s fluorem, různých promazávadel a lokálních kortikoidů. Pro zhojení periorální dermatitidy je třeba odstranění vyvolávajících faktorů a lokální léčba. Systémová léčba je u dětí užívána zcela výjimečně. Léčba méně závažných forem je možná u dětského lékaře, pokud jsou tito dobře obeznámeni s touto diagnózou. Léčba závažných forem patří vždy do rukou dermatologa.

Akné je polymorfní zánětlivá choroba pilosebaceózní jednotky. Léčba akné se dělí na místní, celkovou a fyzikální. Nezbytná je i vhodná doplňující péče o akné. V článku jsou popsány možné nežádoucí účinky lokální a celkové terapie. U místní léčby mohou být nežádoucí účinky nepříjemné, ale nejsou závažné. Při perorální terapii mohou být nežádoucí účinky závažné. Před zahájením každé léčby je proto nutné každého pacienta řádně poučit nejen o způsobu aplikace (užívání) léčiva, ale i o možných nežádoucích účincích a o způsobu, jak jim předcházet nebo jak je minimalizovat. Obzvláště pečlivě musí být vysvětleny možné nežádoucí účinky před zahájením léčby perorálním izotretinoinem. Je velmi vhodné, aby pacienti měli při vzniku závažnějších nežádoucích účinků možnost co nejdříve kontaktovat svého ošetřujícího lékaře. Obecně je vždy lepší nežádoucím účinkům předcházet nebo je co nejdříve minimalizovat, než je nechat rozvinout či léčbu ukončit.

Bakteriální kožní infekce jsou jedny z nejčastějších infekcí, se kterými pacienti navštěvují ordinaci pediatra. Je důležité dobře znát klinické projevy i patogeny související s bakteriálními kožními infekcemi, abychom je mohli správně ošetřovat. Je popsána klasifikace, etiologie a léčba těchto onemocnění.