Pacientům je dnes v lékárnách k dispozici četné množství preparátů určených pro aplikaci na kůži. Tyto přípravky ovšem nejsou srovnatelné, z hlediska klinické evidence, s jejich používáním. Lékaři a lékárníci by si měli při doporučování těchto přípravků tuto skutečnost uvědomit. Článek dále diskutuje možnost používání magistraliter léčiv bez lékařského předpisu.

Chemická ablace přípravky se 40% ureou je pomocná metoda v léčbě onychomykóz. Umožňuje bezbolestné odstranění postižené části nehtu a zlepšuje účinnost lokální i celkové antimykotické terapie. Je vhodná a bezpečná i u dětí, těhotných a seniorů.

Dekubity, resp. proleženiny jsou rány, které vznikají působením tlaku a u vybraných skupin pacientů představují značný zdravotní problém (senioři, imobilizovaní). Rozsah poškození kožní tkáně souvisí vedle tlaku s řadou dalších okolností. Kromě klíčových rizikových faktorů a klinického obrazu bude hlavní pozornost věnována doporučovaným a nezbytným preventivním opatřením a současným léčebným možnostem dekubitů. Důraz bude kladen na léčivé přípravky a další prostředky dostupné v zařízeních lékárenské péče formou hrazené i nehrazené péče a na možné zapojení farmaceuta např. formou poradenství při výběru vhodných prostředků určených zejména k prevenci proleženin.

FN Brno, PEK DKO, Brno Článek uvádí přehled antimikrobních preparátů používaných v dětské dermatologii. Je zaměřen na používání antiseptik, antibiotik, antimykotik a antivirotik v dětském věku, včetně doporučeného dávkovaní jednotlivých látek.

Virus varicella-zoster (VZV) patří do skupiny humánních herpetických virů (HHV3), čeledi Herpesviridae, podčeledi Alphaherpesvirinae. Jsou to obalené DNA viry. VZV je příčinou varicelly (planých neštovic) a pásového oparu (PO). PO je infekční onemocnění, které se může vyskytnout v každém věku u obou pohlaví. Je vyvolán reaktivací viru VZV perzistujícího po prodělané varicelle v senzorických kraniálních gangliích a gangliích zadních míšních rohů. Projevuje se typickou kožní erupcí v postižených dermatomech. Inkubační doba je 7–14 dní. Diagnostika je postavena na klinickém obrazu. Celková terapie specifickým antivirotikem je zcela zásadní, místní léčba je jen doplňková. V článku popisujeme formy PO, diagnostiku, diferenciální diagnózu, terapii, komplikace a současnou legislativu.

Poruchy pigmentace, zejména v krajině obličeje, patří mezi psychosociálně velmi významné problémy, o jejichž řešení se musí dermatolog často pokoušet. Tyto poruchy mohou negativně ovlivňovat i kvalitu pacientova života. Diferenciálně diagnosticky je třeba uvažovat v rámci dosti početné skupiny stavů, které mohou vyústit právě v posuny pigmentace. Kromě faktorů lokálně působících je nutno uvažovat ale i o poruchách vrozených, či o projevech systémových onemocnění, či o následcích užívání léků. Článek podává stručný přehled týkající se problematiky melazmatu a možností jeho léčby.

Na základě uveřejněného příspěvku Skupiny látek užívaných v dermatologii – antimikrobní látky autorky MUDr. Lucie Růžičkové Jarešové připojuji několik farmaceutických poznámek.

Většina látek, které se používají v dermatologii k lokální terapii, má především symptomatický účinek. U různých chorob se často používají stejné látky. Základem terapie je odstranění vyvolávajících faktorů, správná diagnóza, volba vhodného léku a spolupráce pacienta. V minulých dílech receptáře byly vydány nejčastěji používané recepty s účinnými antimikrobiálními látkami, včetně virostatik, v níže popsaném článku budou pouze recepty, které ještě nebyly otištěny.

Článek se zabývá definicí, klinickým obrazem, diagnostikou a diferenciální diagnostikou seboroické dermatitidy. Shrnuje i osobní zkušenosti s užitím některých léčiv, stejně jako celkový přehled doporučených terapií na základě literárních údajů a klinické zkušenosti.

Granulomatózní záněty jsou chronické procesy, při kterých převažují v zánětlivém výpotku aktivované makrofágy epiteloidního vzhledu a lymfocyty, ojedinělé plazmatické buňky. Epiteloidní makrofágy se mohou často spojovat a vytvářet tak mnohojaderné buňky různé velikosti, shluky histiocytů, histologicky charakterizované tvorbou granulomů.

Mezi dermatologická externa polotuhé konzistence patří masti, krémy, gely a pasty. Dělí se na hydrofobní a hydrofilní dle vztahu k přijímání vody. Pasty byly popsány v minulém díle receptáře.

Článek uvádí přehled v současnosti registrovaných lokálních kortikosteroidních přípravků v České republice spolu s jejich dělením podle intenzity účinku, indikací, kontraindikací a obecných zásad léčby.

Jsou uvedeny praktické postupy při zvládání větších i dlouhotrvajících epidemií svrabu v kolektivních zařízeních, komplikovaných dalšími infekčními chorobami. Zásady, které je nutno dodržet, aby se šíření zastavilo, jsou sice všeobecně známy, ale vždy je nutno individuálně posoudit situaci případ od případu v ohnisku nákazy a organizačně připravit taktiku a strategii léčení. Týmová práce je odpočátku nezbytnou samozřejmostí, zainteresování orgánů hygienických oborů Zdravotních úřadů, příslušných zdravotních pojišťoven a zdravotních orgánů Krajského úřadu jsou následně nutnou ekonomickou podmínkou. Připomenuty jsou i chyby, které zavinily i několikaleté „pingpong“ nákazy v uzavřených kolektivech.

Charakter a druh lékové formy je závislý na vlastnostech vehikula, do kterého je účinná látka vpravována. Dermatologická externa pevné a polotuhé konzistence patří k tvarově nespecifickým lékovým formám. Předepisují se zásypy, suspenze, gely, pasty, masti a krémy. Rozpouštěná látka i rozpouštědlo se udávají v hmotnostních jednotkách (v gramech). Aplikační formu volíme dle charakteru kožních projevů nebo dle požadované hloubky působení. Nevhodně aplikovaný lék ztrácí mnohdy svůj účinek, ale může také zhoršit klinický obraz. Vzhledem k množství tuhých a polotuhých přípravků budou v této kapitole sepsány recepty zásypů, tekutých pudrů a past. Krémy, masti a gely budou obsahem 3. dílu receptáře. V receptech je použito názvosloví dle platného lékopisu (např. dříve zinci oxydati = nyní zinci oxidi, dříve endiaroni = nyní cloroxini).

Článek upozorňuje na léčebné postupy, které ač dříve běžné, jsou z pohledu dnešní dermatologie velmi rizikové. Uvádí přehled dermatologických extern, která po celkovém vstřebání mohou vést k závažné až letální intoxikaci organizmu, a uvádí jejich bezpečné alternativy.

V ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost tvoří děti s dermatózami nejméně 20 % všech pacientů. V posledních desetiletích pozorujeme především nárůst alergických kožních projevů, atopický ekzém postihuje nejméně 5–15 % dětské populace. Atopické dermatitidě často předchází již v prvých týdnech života seboroická dermatitida. Předškolní a školní děti, vzhledem k pobytu v kolektivu a četným sportovním aktivitám, trpí často nejrůznějšími kožními infekcemi, především impetigem. Nejčastější kožní chorobou kojeneckého věku je však překvapivě plenková dermatitida. Autorka proto shrnuje klinické údaje o těchto onemocněních a rozebírá možnosti jejich moderní a bezpečné dermatologické léčby.

Urea (carbamidum) je substance v rámci dermatologické zevní terapie a v kosmetice dlouhodobě využívaná v nejrůznějších recepturních modifikacích a koncentracích. Z toho vyplývají rozdílnosti v hodnocení farmakologické a klinické účinnosti. V tomto sdělení je prezentována významná biologická úloha urey ve fylogenetickém vývoji bariérových funkcí u obratlovců (u obojživelníků – amphibií) a v zajišťování optimální hydratace a bariérové funkce kožního povrchu u člověka. Ze závěrů práce vyplývají náměty jak pro další klinické možnosti využití urey, tak pro vědecko výzkumnou práci zabývající se ureou jak v oboru farmakologie, tak dermatologie.

Epikutánní testy slouží ke zjišťování kontaktní alergické dermatitidy, která je 4. typem imunologické reakce. Spočívá v aplikaci podezřelé substance na kůži zad na 48 hodin, odečítání probíhá ještě po dalších 24 a 48 hodin. Interpretace výsledků bývá velmi obtížná. Cílem článku je shrnout současné znalosti o této vyšetřovací metodě.

Autorka rekapituluje objevy poruch kožní bariéry, které vnesly nové poznatky do patogeneze atopické dermatitidy. Tabulkově uvádí formy atopické dermatitidy, dále pak možnosti současné diagnostiky a léčby a jejich zásady. Pro praktické lékaře rozvádí otázky edukace, pátrání po provokačních faktorech, racionální prevence, skladbu léčiv, používání a příklady emoliencií, lokálních kortikoidů a jejich bezpečnostních režimů.