Získané perforujúce dermatózy sú vzácnou skupinou ochorení, ktoré sú charakteristické transepidermálnou elimináciou degenerovaných dermálnych zložiek, a to kolagénových a elastických vláken. Postihujú najčastejšie osoby v dospelom veku bez ohľadu na pohlavie. Najohrozenejšou skupinou pacientov sú diabetici a hemodialyzovaní pacienti. Jedenásť percent hemodialyzovaných pacientov je postihnutých perforujúcou dermatózou oproti ostatnej populácii. Hlavnou komplikáciou perforujúcich dermatóz je pruritus, ktorý môže viesť až k vzniku sekundárnych eflorescencií, impetiginizácie a je hlavou príčinou nespavosti u vysokého percenta pacientov. V článku je uvedená základná charakteristika, etiopatogenéza, diagnostika a liečba tohto raritného ochorenia.

Hemangiomy jsou nejčastějším kožním nádorem dětského věku. Pro vhodnou léčbu je podmínkou správná diagnóza. Někdy dochází k záměně hemangiomů s vaskulárními malformacemi. Také odlišení některých typů hemangiomů od jiných kožních nádorů nemusí být vždy jednoznačné. Článek se zabývá praktickým přístupem k hemangiomům v ordinaci dermatologa či pediatra a diferenciální diagnostikou.

Kortikosteroidy byly poprvé léčebně využity u nemocných s revmatoidní artritidou a lokálně k úlevě při kožních exantémech. Indikace jejich podání se s prohlubujícími se medicínskými znalostmi rozšířily do bohatého spektra klinických stavů. Při akutní jednorázové aplikaci nemá podání kortikosteroidů žádnou kontraindikaci a je mnohdy život zachraňující. Při léčbě dlouhodobější je nutno brát v úvahu možná rizika nežádoucích vedlejších účinků vyplývajících z podstaty kortikosteroidů jako působků zajišťujících zvládání stresových situací, a tedy zvyšující krevní tlak, glykemii, zadržujících tekutiny v organismu, mobilizujících zásoby a rezervy. Při jejich systémovém podávání je tedy nutno očekávat rozkolísání diabetu nebo manifestaci prediabetu, dekompenzaci hypertenze, dyslipidemii, riziko vzniku gastrointestinálních ulcerací vlivem zvýšené acidity, riziko tromboembolických komplikací, negativní ovlivnění psychiky nemocného. Významné je riziko reaktivace tuberkulózy u nemocných s pozitivní anamnézou. Lokální podávání kortikosteroidů je využíváno zejména v pneumologii, alergologii a dermatologii a umožňuje minimalizovat výskyt celkových nežádoucích vedlejších účinků. I toto podání však má své nežádoucí projevy vyplývající z negativního ovlivnění vaziva - tedy atrofie kůže a adnex, atrofie podkožního vaziva včetně jeho funkcí v záchytu a prezentaci antigenu, zhoršení hojení ran. V průběhu podávání kortikosteroidní terapie celkové nebo lokální je nutno zajistit maximální bezpečnost nemocného edukací jeho samotného i jeho pečovatelů a dále důslednějším sledováním parametrů signalizujících nepříznivý vývoj.

Bakteriální kožní infekce jsou jedny z nejčastějších infekcí, se kterými pacienti navštěvují ordinaci pediatra. Je důležité dobře znát klinické projevy i patogeny související s bakteriálními kožními infekcemi, abychom je mohli správně ošetřovat. Je popsána klasifikace, etiologie a léčba těchto onemocnění.

Kožní komplikace diabetes mellitus postihují v průběhu života 25-50 % diabetických pacientů. Kožní projevy diabetes mellitus můžeme rozdělit podle vztahu k metabolismu sacharidů na kožní změny související s metabolickou dekompenzací a při úpravě hodnot glykemie mizí (pruritus, kožní infekce, xantomatóza, karotinemie), na kožní změny nesouvisející s aktuální úrovní metabolické kompenzace (kožní projevy diabetických mikroangiopatických a makroangiopatických komplikací), na kožní změny doprovázející inzulinovou rezistenci a kožní změny vyplývající z terapie diabetes mellitus (lipodystrofie při léčbě inzulinem, alergické kožní projevy). V článku je rozebrána etiologie, patogeneze a klinické projevy nejčastějších kožních postižení u osob s diabetes mellitus.

Suchá kůže, odborně xerosis cutis, také ale xeróza nebo asteatóza je běžný dermatologicko - kosmetický problém. Závisí na příčině a tíži projevů. Fyziologicky suchá kůže se vyskytuje u novorozenců, kojenců, batolat a starých lidí. Vliv na suchost kůže mají vnější faktory v rámci atopického ekzému, psoriázy či ichtyózy. Suchá kůže může být projev vnitřního onemocnění nebo následek užívání léků. Postihuje jedince různého věku, na různých částech těla. Příčinou mohou být exogenní a endogenní faktory i jejich kombinace. Podkladem změn je několik faktorů: faktory, které zasahují do integrity kožní bariéry, změny v korneální vrstvě, abnormality v keratinizaci, změny ve složení intercelulárních lipidů a změny v hydrolipidovém filmu, porucha metabolizmu vody a posun kožního pH. U všech typů xerózy se nachází problém v keratinizaci a v lipidovém metabolizmu. Odhaduje se, že suchou kůži různého stupně má 20-50 % populace.

V lékárně se setkáváme se samoléčbou celé řady kožních problémů. K dispozici je široký sortiment přípravků, které lze doporučit,
a zohlednit tak konkrétní požadavky pacienta a aktuální stadium jeho potíží. Tento článek uvádí přehled volně dostupných
přípravků proti oparům rtu, tlakovým puchýřům, vulgárním bradavicím a kuřím okům, což jsou velmi časté dermatologické
obtíže léčené samotným pacientem. Základní volně dostupné přípravky používané k léčbě oparů a bradavic jsou shrnuty
v přehledných tabulkách.

Článek rekapituluje možnosti a zásady léčby atopické dermatitidy (AD) u dětí, které vycházejí ze znalostí o etiopatogenezi
a patofyziologii AD. Základní pilíře léčby AD zůstávají stejné, některá doporučení se díky novým poznatkům mění (např. hygiena
atopické kůže, schéma používání lokálních kortikosteroidů a lokálních imunomodulátorů). Díky novým poznatkům o AD
a pestrému výběru lokálních přípravků může být péče o atopického pacienta individualizována a stále se zlepšuje. U nejtěžších
případů se zdá nejefektivnější biologická léčba, která je zatím ve fázi klinických studií.

Psoriáza je chronická zánětlivá dermatóza postihující kolem 2–4 % středoevropské populace. Při volbě vhodné terapie je potřeba
brát v úvahu věk pacienta, pohlaví, zaměstnání, jeho celkový zdravotní stav a komorbidity, ale také úroveň compliance.
Pacienti často bývají s terapií nespokojeni. Tato případová studie, kdy byla u pacientky paralelně aplikována různá externa,
umožnila lékaři i pacientovi přímé srovnání terapeutického efektu, jakož i přímý dopad na kvalitu života pacienta spočívající
v rychlejším odeznění klinických projevů, úlevy od svědění a v neposlední řadě komfortnější aplikaci.

Seboroická dermatitida (SD) je chronické onemocnění s recidivujícím průběhem, které postihuje oblasti bohaté na mazové
žlázy a intertriginózní lokality. Článek, kromě etipatogeneze a klinického obrazu, se zaměřuje na dostupnou terapii, její kombinaci
a preventivní léčbu.

Psoriáza je chronická zánětlivá dermatóza postihující kolem 2–4 % středoevropské populace. Při volbě vhodné terapie je potřeba brát v úvahu věk pacienta, pohlaví, zaměstnání, jeho celkový zdravotní stav a komorbidity, ale také úroveň compliance. Pacienti často bývají s terapií nespokojeni. Jako důvody non-adherence uvádějí nedostatečný efekt léčby, nevhodnou formu vehikula, častost aplikací, doplatek za léčbu nebo strach z nežádoucích účinků. Aby byla terapie úspěšná, je nutné nejen získat důvěru pacienta, ale především zjistit jeho individuální požadavky a také zjistit, jakou lékovou formu lokální léčby preferuje. Na trhu jsou dostupná různá vehikula, např. masti, krémy, roztoky, gely, pěny nebo šampony. Proto je potřeba zvolit léčbu, která bude účinná a jejíž forma bude pro pacienta přijatelná, což ho bude motivovat k dalšímu používání. Kombinovaná terapie (kalcipotriol/betamethason-dipropionát) je moderní lokální léčba pro mírnou a středně závažnou psoriázu, která je účinná a bezpečná i pro dlouhodobé zvládání onemocnění. V režimu jedenkrát denně i výrazně zvyšuje adherenci pacienta k léčbě.

Acne vulgaris je jedno z nejčastějších kožních onemocnění mladé popluace. Nezanedbatelný je také psychosociální dopad
choroby. Základem léčby je lokální terapie, vážné a rezistentní formy akné jsou indikovány k léčbě systémové. V přehledu jsou
uvedeny též možnosti korektivní dermatologie.

Primární kožní lymfomy patří mezi mimouzlinové nehodgkinské lymfomy, které jsou charakterizované přítomností maligních T nebo B lymfocytů v kůži. Většina primárních kožních lymfomů je zachycena v časných stadiích a má indolentní průběh s dobrou prognózou. Případy nemocí s agresivním chováním a nutností kombinované systémové a zevní léčby však nejsou výjimkou. Přehledový článek shrnuje diagnostiku a léčbu nejdůležitějších T- a B‑buněčných kožních lymfomů s důrazem na dermatologickou manifestaci a na léčbu cílenou na kůži.

Primární kožní lymfomy patří mezi mimouzlinové nehodgkinské lymfomy, které jsou charakterizované přítomností maligních T- nebo B-buněk v kůži. Kožní lymfomy jsou specifickým příkladem mezioborové diagnózy s nutnou spoluprací dermatologů, hematologů, radioonkologů a dermato-hemato-patologů. Primární kožní T-buněčné lymfomy představují přibližně tři čtvrtiny primárních kožních lymfomů. Mycosis fungoides a Sézaryho syndrom jsou nejčastějším podtypem primárních kožních T-buněčných lymfomů, následované CD30+ lymfoproliferativními nemocemi. Většina kožních T-buněčných lymfomů je zachycena v časných stadiích s indolentním průběhem nemoci a výbornou prognózou. Případy s agresivním růstem a nutností kombinované systémové a zevní léčby však nejsou výjimkou. Přehledový článek stručně shrnuje používané terapeutické metody u primárních kožních T-buněčných lymfomů s důrazem na léčebné možnosti dostupné v České republice.

Článek podává komplexní přehled lokálních antiaknózních přípravků a jejich využití v léčbě akné.

Postherpetická neuralgie (PHN) je relativně častou a torpidní obtíží. Léčba je svízelná vzhledem k nevratným patofyziologickým
a anatomickým změnám nervových struktur, nedostatečnému účinku a problematické tolerabilitě doporučené léčby. V článku
budou shrnuty aktuální možnosti analgezie a hodnocení jejich úspěšnosti v kontextu doporučení odborníků IASP (International
Association for the Study of Pain).

Psoriáza je tradičně vnímána jako primárně kožní onemocnění, které je léčeno lokálními prostředky. Ve světle nových poznatků o etiopatogenezi je psoriáza považována za multifaktoriální onemocnění s řadou komorbidit, a proto se zavedená schémata postupně mění, častěji a dříve se přistupuje k léčbě celkové. Přesto nadále lokální léčba u mírných a středně těžkých forem převažuje a u středně těžkých a těžkých forem je doplňkem fototerapie a léčby celkové. Tradiční externa, jako je dehet a cignolín, jsou nahrazována modernějšími preparáty typu derivátů vitaminu D, imunomodulátory, kombinovanými preparáty s kortikosteroidy, retinoidy.

Přístupnost kožních nemocí dovolila místní léčbě rozvinout v kožním lékařství celou řadu léčebných prostředků a metod jejich aplikace na nemocnou kůži. Magistraliter receptura je stále velmi oblíbena a má dobrou tradici i v dnešní době, kdy je k dispozici velký počet dermatologik, která jsou farmaceuticky vyráběna. V několika dílech se budeme věnovat jednotlivým typům vehikul a lékům v nich obsažených. V každé kapitole bude popsán i jejich účinek, indikace a recepty, které se stále používají. Někdy na magistraliter léky bohužel pozapomínáme, protože hotový lék je k dispozici v lékárně „ihned“, je to rychlejší, ale mnohdy ne levnější.

Alopecia areata je autoimunitní onemocnění, u kterého volba terapie závisí především na rozsahu onemocnění a věku pacienta. Pro lokalizované formy onemocnění je k dispozici lokální léčba, která ale u rozsáhlých projevů (zvláště alopecia totalis a alopecia universalis) má jen malý efekt. Dosud používaná systémová léčba alopecia areata je zatížena řadou vedlejších nežádoucích účinků a vysokým procentem relapsů po jejím vysazení. S postupujícím poznáváním mechanismů onemocnění se objevují nové možnosti léčby. Slibné výsledky přináší zvláště cílená léčba zasahující do imunitních mechanismů choroby a také aplikace „na destičky bohaté plazmy“.

Aktinická keratóza je velmi častý epiteliální tumor, ze kterého se může vyvinout spinocelulární karcinom, proto je považován někdy za spinocelulární karcinom in situ. Velká většina aktinických keratóz vzniká u lidí se světlou pletí. K potvrzení diagnózy lze použít dermatoskopii. K terapii se využívají chirurgické a nechirurgické metody. Fotoprotekce představuje důležitou prevenci při vzniku kožních nádorů.

Emoliencia neboli změkčovadla (z latiny emollio = změkčovat) jsou přípravky, které změkčují, zvláčňují, vyhlazují kůži, upravují pH kůže, hydratují a regenerují, a jsou tedy zvlášť významné v obnově kožní bariéry. Ošetřování kůže emoliencii u pacientů s atopickou dermatitidou (AD), kde je prokázána porušená epidermální bariéra, představuje nezbytný základní terapeutický postup v komplexním řešení této choroby. Článek se zaměřuje i na správnou volbu emoliencia s ohledem na konkrétního pacienta nejen dle fáze choroby, lokalizace, rozsahu a kosmetické přijatelnosti, ale i dle účinných látek a mechanismu jejich účinku. Vzhledem k narušené epidermální bariéře je u AD větší riziko iritační a kontaktní senzibilizace, proto je v tomto článku věnována pozornost i konzervačním látkám, emulgátorům a antioxidantům, jak v dermatologických externech, tak v kosmetických přípravcích.

Infantilní hemangiomy jsou nejčastější vaskulární tumory, postihují 2–10 % kojenců. Přestože většina lézí nejprve proliferuje a následně postupně regreduje s minimálními následky, určitá část IH deformuje postiženou oblast, ohrožuje základní životní funkce nebo i život dítěte. Poslední objevy, které se týkají patogeneze hemangiomů, zlepšily porozumění a přístup k managementu IH. Standardy péče zcela změnily hodnocení a management IH. Nové možnosti léčby, jako např. systémově podávaný a lokálně aplikovaný propranolol, nabízejí lepší terapeutickou volbu, ale profil nežádoucích účinků a poměr riziko-benefit musí být vždy vyhodnocen před započetím terapie. Systémové podávání propranololu není bez rizika; mezi nežádoucí účinky, které byly zaznamenány, patří bradykardie, hypotenze, bronchospazmus, hypoglykemie a hypotermie. V závěru článku autoři prezentují vlastní zkušenosti se systémovou a lokální léčbou propranololem. Dostupnost propranolol-hydrochloridu ve formě suroviny v lékopisné kvalitě umožňuje magistraliter přípravu perorálního roztoku vhodného pro pediatrické pacienty. Pro topickou léčbu méně závažných povrchových hemangiomů byl připraven propranololový krém.

Předložený článek podává přehled o účincích, vlastnostech, mechanizmu účinku a použití dexpanthenolu v léčbě onemocnění kůže a sliznic. Pojednává o jeho významu nejen jako látky podporujícího buněčný metabolizmus, ale také jako hydratující substanci (zvlhčovadla) v širších souvislostech při adjuvantní léčbě atopické dermatitidy, kde hrají emoliencia nezastupitelnou úlohu. Příspěvek umožňuje rovněž získat poznatky o možnostech předepisování dexpanthenolu do léčivých přípravků a uvádí některé příklady v praxi využívaných receptur.

Lékárny jsou velmi často prvním zdravotnickým zařízením, kde si pacienti postěžují na zvýšené vypadávání vlasů. Zde by mělo být pacientovi poskytnuto kvalifikované poradenství ohledně volně prodejných přípravků pro lokální i celkovou doplňkovou terapii. Lékárník nebo asistent by měl zvládnout rozlišit, zda pacientovy potíže je možné zvládnout samoléčbou či pacienta odeslat k lékaři. Článek stručně popisuje typy alopecií a jejich možné příčiny. Podrobněji se zabývá volně prodejnými přípravky pro léčbu vypadávání vlasů, jejich správným použitím a působením. Uveden je praktický souhrn volně dostupných přípravků pro léčbu vypadávání vlasů.

Článek popisuje dosavadní i nové poznatky v etiologii, shrnuje klinický obraz, přehledně poukazuje na dostupnou terapii a možnosti její kombinace a případnou prevenci.

Článek se zabývá patogenezí, klinickým obrazem a možnostmi lokální a systémové terapie acne vulgaris. Zmíněny jsou i metody korektivní dermatologie.

Článek přináší přehled volně prodejných přípravků a doporučení pro vhodnou péči o vlasovou pokožku při výskytu lupů, seborhoické dermatitidy a psoriázy s lokalizací projevů ve kštici. Každé z těchto onemocnění v různé míře ovlivňuje kvalitu života pacientů. Pro minimalizaci obtěžujících projevů a snížení četnosti recidivy je vedle vlastní léčby důležitá i preventivní péče za použití volně prodejných dermokosmetických a léčebných přípravků, které jsou k dostání v lékárně.

Akné je chronické neinfekční zánětlivé onemocnění. S lehčími projevy akné pacienti často vyhledávají, jako jednu z prvních voleb, personál lékárny. Text proto shrnuje volně prodejné registrované přípravky, jejich použití i nežádoucí účinky. Uvádí také možnost doplňkové léčby.